Maturitní práce jako projekt

Lekce 1: Maturitní práce jako projekt

Projekt je časově ohraničená aktivita, jejímž výstupcem je jedinečný produkt. V tomto smyslu je jakýmsi specifickým druhem projektu maturitní práce s její obhajobou, která je logickým završením několikaletého studia v odborné škole.

Kapitola 1: Maturitní práce jako projekt

Existují různé definice pojmu projekt. Většina z nich se však shoduje na třech základních atributech, kterými jsou:
• dočasnost,
• jedinečnost,
• složitost a komplexnost.
Project Management Institute, který je oborovou autoritou především v severoamerické oblasti, definuje projekt jako časově omezené úsilí podniknuté za účelem vytvoření jedinečného produktu nebo služby.
Vyjdeme-li z této definice, stává se jakýmsi typem projektu i závěrečná práce, kterou vypracovávají studenti středních škol jako nedílnou součást profilové části maturitní zkoušky.
Projektové techniky psaní jsou v našem pojetí zastřešujícím termínem, který v sobě zahrnuje klíčové kompetence nezbytné k úspěšnému napsání a následné obhajobě maturitní práce ve střední odborné škole.    

Kapitola 2: Dočasnost a jedinečnost projektu

  1. Dočasnost
znamená jednoznačné vymezení projektu svým začátkem a koncem. Projekt je ukončen, bylo-li dosaženo jeho cílů nebo bylo-li zjištěno, že cíle jsou nedosažitelné. Nesmíme zaměňovat pojem dočasnost s pojmem dopad – formulace závěrů práce a jejich obhájením před zkušební maturitní komisí končí projekt. Aplikace zjištěných poznatků v práci v praxi může mít dalekosáhlý dopad ještě dlouhou dobu po skončení projektu.
  1. Jedinečností
se rozumí, že výstup projektu se liší v nějakém ohledu od produktu jiného, přináší nová fakta, vlastní poznatky a že není pouze výpisem, v horším případě opisem, pramenných zdrojů a literatury. V případě maturitní práce je tímto nosným a jedinečných výstupem především kritické zhodnocení a posouzení stavu zpracování pojednávané problematiky v pramenech a literatuře a pregnantní formulace vlastních výstupů.       

Kapitola 3: Složitost a komplexnost projektu

Složitost a komplexnost se dá obecně vymezit jako souhrn souvisejících prvků, který je sdružen v jeden celek. Na maturitní práci by se měl student připravovat již během studia bude např. v odborných a na střední škole. V průběhu studia by se měl zaměřit na určitou problematiku, v níž získá hlubší znalosti (na niž např. zaměří v odborných předmětech své referáty, prezentace, apod.). V první části maturitní práce by měl student prokázat dobrou znalost zkoumané problematiky a zpracování daného tématu v pramenech a literatuře (tedy to, co již o daném problému napsali jiní). V další „výzkumné“ části práce by měl pracovat s vytýčenými cíli a hypotézami tak, aby mohl zformulovat jedinečné závěry. Při psaní práce tedy postupuje „krok za krokem“, zvažuje jevy ve vzájemných souvislostech a jako složitý komplex vzájemně propojených jednotlivostí.          

Kapitola 4: Cvičení

  1. Stručně charakterizujte maturitní práci jako projekt.
  2. Popište jednotlivé kroky přípravy projektu a připravte časový diagram s rozfázováním jednotlivých kroků v horizontu tří měsíců.

Kapitola 5: Kontrolní otázky

  1. Které jsou nejčastěji uváděné atributy projektu?
  2. Čím je časově vymezen projekt maturitní práce?
  3. Může mít aplikace zjištěných poznatků pozitivní dopad i po skončení projektu?
  4. V čem spočívá složitost a komplexnost projektu?
  5. Pokuste se v několika stručných bodech nastínit jednotlivé fáze přípravy maturitní práce jako projektu.

Lekce 2: Maturitní práce z hlediska školské legislativy

Maturitní práce je legislativně ošetřena především ve školském zákoně a jeho prováděcích předpisech. Alespoň orientační znalost legislativního rámce problematiky týkající se maturitní práce a její obhajoby je jedním z předpokladů úspěšného zvládnutí takto pojatého projektu.

Kapitola 1: Zadání maturitní práce

Zadání maturitní práce obsahuje
    1. téma maturitní práce,
    2. termín odevzdání maturitní práce,
    3. způsob zpracování a pokyny k obsahu a rozsahu maturitní práce,
    4. kritéria hodnocení maturitní práce,
    5. požadavek na počet vyhotovení maturitní práce a
    6. určení částí tématu zpracovaných jednotlivými žáky v případě, že maturitní práci bude zpracovávat několik žáků společně.
Zadání maturitní práce určuje ředitel školy s dostatečným předstihem s ohledem na rozsah, obsah a náročnost zpracování tématu práce, nejpozději však čtyři měsíce před termínem obhajoby maturitní práce.
Žák má na vypracování maturitní práce lhůtu nejméně jeden měsíc. Pokud je určeno více než jedno téma, žák si téma maturitní práce volí v termínu stanoveném ředitelem školy; pokud si žák ve stanoveném termínu téma nezvolí, vylosuje si jedno téma z nabídky určené ředitelem školy. Maturitní práci může zpracovávat a obhajovat několik žáků společně – i v tomto případě jsou žáci hodnoceni jednotlivě.
Téma a zadání maturitní práce se zachovává i pro opravnou a náhradní zkoušku.               

Kapitola 2: Vedoucí a oponent maturitní práce

Ředitel školy určí nejpozději čtyři měsíce před termínem obhajoby maturitní práce vedoucího maturitní práce a nejpozději jeden měsíc před termínem obhajoby stanoví oponenta maturitní práce. Vedoucím a oponentem maturitní práce může být i fyzická osoba, která
  • není v pracovněprávním vztahu k právnické osobě vykonávající činnost školy a
  • působí nebo působila v oblasti související s tématem maturitní práce.
Vedoucí a oponent zpracují jednotlivě písemný posudek maturitní práce. Posudky jsou předány žákovi a členům zkušební maturitní komise nejpozději 14 dní před termínem obhajoby maturitní práce.              

Kapitola 3: Obhajoba maturitní práce

Příprava obhajoby maturitní práce trvá nejméně 5 minut, o prodloužení doby přípravy rozhoduje předseda zkušební maturitní komise.
Obhajoba maturitní práce trvá nejdéle 30 minut.
Neodevzdá-li žák pro vážné důvody práci ve stanoveném termínu, omluví se písemně řediteli školy nejpozději v den stanovený pro odevzdání práce. Uzná-li ředitel školy omluvu, určí žákovi náhradní termín pro odevzdání maturitní práce.
Pokud žák maturitní práci neodevzdá ve stanoveném termínu bez písemné omluvy s uvedením vážných důvodů nebo pokud mu omluva nebyla uznána, posuzuje se, jako by danou zkoušku vykonal neúspěšně.                

Kapitola 4: Kontrolní otázky

  1. Co obsahuje zadání maturitní práce?
  2. Kdo určuje zadání maturitní práce?
  3. Jaká je minimální časová lhůta pro vypracování maturitní práce?
  4. Může být oponentem práce i osoba, která není zaměstnancem školy? Pokud ano, jaké musí splňovat podmínky?
  5. Jak dlouho trvá obhajoba maturitní práce?
  6. Jak dlouho trvá příprava na obhajobu maturitní práce?

Kapitola 5: Autotest

  1. Zadání maturitní práce legislativně upravuje




     
  2. Zadání maturitní práce neobsahuje




     
  3. Zadání maturitní práce určuje




     
  4. Písemný posudek maturitní práce zpracuje




     
  5. Odhajoba maturitní práce trvá




     

Lekce 3: Maturitní práce a vybraná ustanovení autorského zákona

Zpracování jakéhokoli odborného textu vyžaduje bezpodmínečně alespon orientační znalost legislativní problematiky oblasti autorských práv. Žádný odborný text nevzniká "sám o sobě", ale je podložen studiem pramenů a odborné literatury. Na ně odkazuje a odvolává se, z nich cituje. Projekt maturitní práce bývá zpracován za pomoci výpočetní techniky a různého softwaru. Výstupy toho školního díla mohou být využity dálšími zájemci. Ve všech těchto případech vstupují účastníci do vzájemných vztahů, které se dají ve vazbě na vzniknuvší dílo charakterizovat jako autorskoprávní. Protože v této oblasti vznikají nejvýraznější majetkové újmy, je třeba jí věnovat náležitou pozornost.

Kapitola 1: Duševní vlastnictví a jeho právní ochrana

Pojmem duševní vlastnictví označuje Úmluva o zřízení Světové organizace duševního vlastnictví (WIPO) z roku 1967, která je jedním ze základních mezinárodních dokumentů v oblasti ochrany autorských práv, práva autorů k:
  • literárním, uměleckým a vědeckým dílům;
  • výkonům výkonných umělců;
  • zvukovým záznamům;
  • rozhlasovému vysílání;
  • vynálezům ze všech oblastí lidské činnosti;
  • vědeckým objevům;
  • průmyslovým vzorům a modelům;
  • továrním, obchodním známkám a známkám služeb;
  • obchodním firmám a obchodním názvům;
  • právu na ochranu proti nekalé soutěži;
  • všem ostatním právům vztahujících se k duševní činnosti v oblasti průmyslové, vědecké, literární a umělecké.
V České republice se do roku 1990 používal pro označování duševního vlastnictví zejména v oblasti průmyslových práv termín nehmotné statky.
Současná doba s překotným rozvojem informačních technologií a s globální dimenzí výměny informací v klasické i elektronické podobě (zejména v prostředí bezdrátového či satelitního vysílání nebo počítačové síti Internetu) přináší s sebou nezbytnost zvýšené ochrany tohoto duševního vlastnictví.
Protože jsou výsledky duševní činnosti natolik obecné a téměř bez jakýchkoli omezení přístupné, nabývá právní regulace v této oblasti stále většího významu.
Základem pro obecnou úpravu autorského práva je zákon č. 40/196 Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů (od svého vydání do současnosti má téměř šest desítek změn a novel).
Zvláštním předpisem, který se vztahuje k autorskému právu, je zákon č. 121/2000 Sb., o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších změn a dodatků (od vydání zákona do současnosti vyšlo sedm novelizací).
Kromě těchto dvou předpisů reflektuje právní praxe celou řadu evropských směrnic a mezinárodních úmluv.
Autorský zákon upravuje
  • práva autora k jeho dílu;
  • práva související s právem autorským
    • práva výkonného umělce k jím vytvořenému uměleckému výkonu
    • práva výrobce zvukového záznamu k jeho záznamu
    • právo výrobce zvukově obrazového záznamu k jeho záznamu
    • práva rozhlasového nebo televizního vysílatele k jeho původnímu vysílání
    • právo zveřejnitele k dosud nezveřejněnému dílu, k němuž uplynula doba trvání majetkových práv
    • právo nakladatele na odměnu v souvislosti se zhotovením rozmnoženiny jím vydaného díla pro osobní potřebu
  • právo pořizovatele k jím pořízené databázi
Součástí platné legislativní úpravy je ochrana těchto práv a kolektivní správa autorských práv a práv souvisejících s autorským právem.
Protože budeme při psaní maturitní práce jednak vytvářet "autorské dílo" jako autoři, jednak budeme vycházet ze zdrojů, které jsou zcela jistě předmětem ochrany duševního vlastnictví, je nezbytné seznámit se alespoň v základní míře s právním rámcem, z jehož hranicích se budeme pohybovat.   

Kapitola 2: Autorské dílo

Předmětem ochrany autorského práva je podle § 2 odst. 1 zákona č. 121/2000 Sb,, o právu autorském, o právech souvisejících s právem autorským a o změně některých zákonů (autorský zákon, v platném znění, dílo literární a jiné dílo umělěcké a dílo vědecké, které je jedinečným výsledkem tvůrčí činnosti autora a je vyjádřeno v jakékoli objektivně vnímatelné podobě včetně podoby elektronické.
Autorskými díly jsou např. díla slovesná, divadelní, výtvarná, kartografická, hudební, audiovizuální, díla architektonická, díla užitého umění. Autorským dílem může být i jakýkoli jiný druh díla, bude-li splňovat pojmové znaky autorského díla, i když ho autorský zákon výslovně neuvádí.
Za dílo se též považuje počítačový program, je-li původní v tom smyslu, že je autorovým vlastním duševním výtvorem.
Databáze, která je způsobem výbětu nebo uspořádáním programu autorovým vlastním duševním výtvorem a jejíž součásti jsou systematicky a metodicky uspořádány a jednotlivě zpřístupňovány elektronicky, či jiným způsobem, jsou dílem souborným.
Fotografie a dílo vyjádřené postupem podobným fotografii jsou chráněny jako dílo fotografické.
Autorské právo se vztahuje na dílo dokončené, jeho jednotlivé vývojové fáze a části, včetně názvu a jmen postav.
Předmětem autorského práva je také dílo vzniklé tvůrčím zpracováním díla jiného, včetně překladu díla do jiného jazyka.
Sborník je dílem souborným.
Autorským dílem není:
  • námět díla sám o sobě
  • denní zpráva nebo jiný údaj sám o sobě
  • myšlenka
  • princip
  • metoda
  • objev
  • věděcká teorie
  • matematický nebo obdobný vzorec
  • statistický graf apod.
Ochrana podle autorského práva se nevztahuje na
  1. úřední dílo, jímž je
    1. právní předpis
    2. rozhodnutí
    3. opatření obecné povahy
    4. veřejná listina
    5. veřejně přístupný rejstřík
    6. úřední dokumentace apod.
  2. výtvory tradiční lidové kultury, není-li pravé jméno autora obecně známo - užít takové dílo lze jen způsobem nesnižujícím jeho hodnotu.

Kapitola 3: Osobnostní práva

Osobnostní práva autora k jeho dílu zahrnují zejména právo rozhodovat
  • o metodách zveřejnění svého díla;
  • o uvádění svého autorství;
  • o změnách obsahu díla a jiných zásazích.
Autor má právo na nedotknutelnost svého díla.
Tato práva jsou nepřevoditelná, autor se jich nemůže vzdát a zanikají až smrtí autora.         

Kapitola 4: Majetková práva

Majetková práva stanovují právo autora a oprávněných osob pro použití díla.
Majetková práva trvají, pokud není stanoveno jinak, po dobu autorova života a 70 let po jeho smrti. Pokud je dílo kolektivním dílem několika autorů, počítá se tato doba od smrti posledního z nich.
Je-li dílo anonymní, trvají majetková práva 70 let od jeho oprávněného zveřejnění.
Pokud nebylo dílo zveřejněno v průběhu 70 let od jeho vzniku, majetková práva po uplynutí této doby zanikají.  

Kapitola 5: Autorství

Autorem je fyzická osoba, která dílo vytvořila. V případě souborného díla je autorem fyzická osoba, která je tvůrčím způsobem vybrala nebo uspořádala - tím nejsou dotčena práva autorů děl, která jsou do souborného díla zařazena.
V případě díla, které vzniklo společnou tvůrčí činností dvou nebo více autorů do doby dokončení díla jako dílo jediné (dílo spoluautorské), přísluší autorská práva všem spoluautorům společně a nerozdílně. To platí i v případě, že lze výsledky tvůrčí činnosti jednotlivých spoluautorů odlišit, pokud nejsou způsobilé samostatného užití.
Spoluautorem není ten, kdo ke vzniku díla přispěl pouze poskytnutím pomoci nebo rady technické, administrativní nebo odborné povahy nebo poskytnutím dokumentačního nebo technického materiálu. Spoluautorem není ani ten, kdo dal ke vzniku díla podnět.
Spoluautoři rozhodují o nakládání s dílem. Podíl jednotlivých spoluautorů na společných výnosech je, pokud není dohodnuto jinak, úměrný velikosti jejich tvůrčích příspěvků. Nelze-li tento podíl rozlišit, jsou podíly na výnosech stejné.   

Kapitola 6: Školní dílo, školní licence softwaru

Dle ustanovení § 35 odst. 3 autorského zákona je školním dílem dílo vytvořené žákem nebo studentem ke splnění školních nebo studijních povinností vyplývajících z jeho právního vztahu ke škole nebo školskému či vzdělávacímu zařízení. Maturitní práce je tedy v tomto smyslu školním dílem. Do autorského práva nezasahuje  škola či vzdělávací zařízení, užije-li školní dílonikoli za účelem přímého nebo nepřímého hospodářského nebo obchodního prospěchu k výuce nebo vlastní vnitní potřebě.
Škola tedy může použít maturitní práci, kterou napsal její žák nebo student k výuce nebo vlastní potřebě, nesmí však z tohoto užití mít přímý nebo nepřímý hospodářský nebo obchodní prospěch.
Je však nutné přiměřeně použít příslušné ustanovení (§ 31 odst.1) autorského zákona o citaci a uvést jméno autora, název díla a pramen.    
V této souvislosti je vhodné upozornit na školní licenci softwaru. Řada počítačových firem poskytuje "volnou" licenci komerčních programů ke studijním účelům. Mnohdy se jedná o plně funkční verze programů, které jsou poskytovány školám nebo přímo studentům k výuce. U těchto programů je třeba číst pozorně licenční ujednání, ve kterých bývá zdůrazněno, že tyto verze je možné používat výhradně k nekomerčním účelům. Případ, kdy student v rámci "brigády" vytvoří ve studentské verzi programu výstup (např. technickou dokumentaci) pro nějakou firmu, je stejným porušením autorských práv, jako kdyby ji zpracoval na nelegálně získané verzi softwaru. Většina výrobců drahého technického softwaru má sledování legality softwaru velmi dobře ošetřeno a lze zcela bezpečně prokázat, že ten nebo onen konkrétní soubor (nebo pouze jeho část) byly vytvořeny na nelegálně získané verzi programu. Sankcí se přímo odvíjí od způsobené škody a může být značná. Rovněž pravděpodobnost kontrol legálně drženého softwaru je v případě firem mnohonásobně vyšší, než tomu bývá u jednotlivců.   

Kapitola 7: Citace z pohledu autorského zákona

Citace v odborné publikaci je formalizovaný odkaz na určitou myšlenku, výsledek nebo metodu v jiné publikaci.
Třetí oddíl autorského zákona vymezuje bezúplatné zákonné licence, tedy případy, v nichž lze autorské dílo bezúplatně využít. V § 31 vymezuje citaci autorského díla.
Do autorského práva nezasáhne ten, kdo ve svém díle užije v odůvodněné míře výňatky ze zveřejněných děl jiných autorů (zdůrazňujeme slova v odůvodněné míře - citace se nesmí stát jakousi "vatou" sloužící k nárůstu počtu normostran, a výňatky - ne celé oddíly, kapitoly, odstavce, ale pouze to, co je nezbytně nutné pro naši práci). Vždy je však nutno uvést, je-li to možné (pokud je autor znám, nejedná se o dílo anonymní apod.)
  • jméno autora,
  • název díla,
  • pramen.
Souhrnem údajů o citované publikaci nebo její části, které umožňují její identifikaci, je tzv. bibliografická citace. Její podobu definuje Norma ČSN ISO 690- Bibliografická citace: obsah, forma a struktura a Norma ČSN ISO 690-2- Informace a dokumentace: Bibliografická citace. Část 2. Elektronické dokumenty nebo jejich části. 
Na tomto místě je třeba důrazně upozornit na dodržování autorských práv - autorskými právy je chráněna např. i fotografie, obrázek z internetu, graf, schéma, technický výkres apod., pokud naplňuje znaky autorského díla ve smyslu autorského zákona - není možné je tedy zkopírovat a zveřejnit v maturitní práci, aniž bychom měli ošetřenou oblast ochrany autorských práv (např. licenční smlouvou, souhlasem autora apod.).   

Kapitola 8: Kontrolní otázky

  1. Co bývá označováno termínem "duševní vlastnictví"?
  2. Jakým způsobem je zabezpezpečena právní ochrana duševního vlastnictví?
  3. Jaké jsou hlavní znaky autorského díla?
  4. Co není autorským dílem - uveďte příklady?
  5. Kdy a jakým způsobem zanikají osobnostní práva autora?
  6. Co stanovují majetková práva?
  7. Kdy zanikají majetková práva k dílu?
  8. Kdo je autorem díla?
  9. Co chápeme pod pojmem školní dílo a čím se liší od díla autorského?
  10. Co chápeme pod pojmem školní licence softwaru?
  11. Co je citace?
  12. Které hlavní předpisy upravují problematiku bibliografické citace?

Kapitola 9: Cvičení

  1. Porovnejte bibliografické citace alespoň ze tří odborných publikací a vyznačte rozdíly v citování.
  2. Najděte na internetových stránkách alespoň pět odborných publikací z vašeho oboru a pokuste se vytvořit z těchto zdrojů seznam literatury.
  3. Najděte na webu alespoň tři příklady porušení autorského práva (např. převzetí doslovného textu bez uvedení zdroje apod.).

Kapitola 10: Autotest

  1. Pojem duševní vlastnictví se nevztahuje na




     
  2. Autorský zákon neupravuje




     
  3. Autorským dílem není




     
  4. Osobnostní práva k dílu jsou porušena v případě




     
  5. Škola nemůže využít maturitní práci svého žáka, aniž by porušila ustanovení autorského zákona




     

Lekce 4: Příprava na maturitní práci

Obsahem lekce je přípravná fáze projektu maturitní práce, tj. zvolení vhodného tématu, zadání maturitní práce, volba titulu a podtitulu práce, sběr a třídění materiálu, stav zpracovanosti tématiky v pramenech a literatuře a stanovení cílů a hypotéz. Maturitní práce se od vyššího typu vědeckých prací liší především tím, že jde o středoškolsky pojatý typ písemné práce, v níž není kladen důraz na nové vlastní poznatky a inovativnost, ale především na schopnost studenta používat literaturu, samostatně uchopit téma a na základě poznatků z pramenů a literatury přehledně zpracovat danou problematiku. Přitom musí prokázat, že dovede práci napsat obsahově i formálně správně a dokáže odlišit vlastní myšlenky od parafrázování a citace pramenných a odborných literárních podkladů.

Kapitola 1: Výběr tématu práce

Přípravou na maturitní práci je vše to, co se odehrává předtím, než začneme práci psát. Je to tedy především
  • výběr tématu práce,
  • zadání práce a
  • příprava práce.
Výběr tématu práce je jedním z klíčových rozhodnutí, které autor maturitní práce učiní. V termínu určeném ředitelem školy může (nejlépe po konzultaci s vyučujícím odborného předmětu nebo s vedoucím práce) zvolit téma z oblasti, o kterou se zajímá. Obecně zde platí známé české přísloví, které praví, že „kdo dřív přijde, ten dřív mele“, a kdo si téma začne vybírat jako první, má přinejmenším výhodu v tom, že si má z čeho vybírat. Poslední již musí brát to, co zbylo. Nejhorší varianta je přidělení tématu „z moci úřední“, neboť ze zákona každý maturant na odborné škole závěrečnou práci napsat musí a nutnost prokousávání se problematikou, která je žákovi na hony vzdálená a příliš mu nevoní, může být zvláště v maturitním ročníku docela vážnou komplikací. Konzultace s vedoucím práce, který pomůže žáka nasměrovat na vhodnou literaturu, sestavit plán práce a poradit metody zpracování, je v této fázi naprosto nezbytná. Pokud máme možnost konzultace i s případným oponentem práce, bývá vhodné probrat základní teze, metodiku a pracovní postupy i s ním.
Titul, podtitul
S tématem maturitní práce je úzce spojen titul práce (název), případně její podtitul. Titul práce musí být výstižný, přesný, jednoznačný. Má vymezit věcný obsah zpracovávané problematiky a neměl by být ani příliš obecný, ani mít příliš široký rozsah. Hlavní titul je možné doplnit podtitulem, který obsahově zpřesňuje titul.
Příklady nevhodně zvolených titulů:
Francisova kašnová turbína; Naftový motor, Odstředivé čerpadlo – příliš široký titul, může vést k velmi povrchnímu zpracování tématu. Samotné téma vymezené tímto způsobem bývá v pramenech a literatuře většinou zpracováno v takovém rozsahu, že se odborné publikace o takto širokém tématu počítají v řádech stovek až tisíců. Je pak velmi obtížné vymezit, co bude obsahem práce o rozsahu dvou až tří desítek stran, a vůbec už není jasné, co bude autorovým vlastním přínosem.
Lepším titulem je např. Srovnání výkonu XX a YY; Princip činnosti ZZZ; Výpočet kinetické energie BBB... Takto naformulovaný titul zřetelně vymezí výsek z širší oblasti, jímž se bude autor práce zabývat.
Není cílem práce opsat technické prospekty nějakého zařízení, zkopírovat do tohoto popisu obrázky a schémata z několika zdrojů na internetu a vytvořit tak bezduchý kompilát, který bude jen dalším z řady. Práce má prokázat schopnost studenta pracovat s prameny a literaturou, hledat zdroje, orientovat se v nich, umět z nich získat a třídit informace, kriticky je hodnotit, analyzovat, ale také zpětně syntetizovat a tvořivým způsobem je využít k formulování a následnému potvrzení či vyvrácení vlastních hypotéz.   

Kapitola 2: Příprava práce

  1. Zpracovanost tématu v pramenech a literatuře
V počáteční fázi po zvolení tématu je nezbytné seznámit se se stavem zpracování tématu v literatuře, popř. v pramenech. Dnes je téměř nemožné zvolit oblast, o níž by nebylo již něco publikováno, o níž nejsou dostupné prameny a literatura. Bývá proto velmi podivné, když v maturitní práci žák neuvádí buď žádné prameny a literaturu, nebo se odkazuje na jedinou publikaci a jeden obecný odkaz na webovou stránku internetové encyklopedie v rozsahu několika desítek stran „zasvěceně“ popisuje problematiku např s využitím technických údajů, složitých výpočtů a měření, z nichž je zřejmé, že je nemohl sám provést. Pokud navíc text prokládá tabulkami, grafy a obrázky, u nichž nejsou uvedeny příslušné bibliografické údaje, jsou tyto indicie přímou výzvou pro čtenáře práce, aby zapátral, zda předkládané dílo není zčásti nebo v horším případě zcela opsáno.
  1. Stanovení cílů a hypotéz
Další fází zpracování tématu je stanovení přesných konkrétních cílů, popř. hypotéz.
Hypotéza znamená v obecné rovině tvrzení, jehož platnost se pouze předpokládá a lze jej buď vyvrátit, nebo potvrdit. Z tohoto pohledu musí být také zformulována a závěr může být pouze dvojí – buď hypotéza platí, nebo neplatí.
S cíli i hypotézami seznamujeme čtenáře v úvodu maturitní práce. V závěru pak konstatujeme, zda a do jaké míry se podařilo cíl splnit a hypotézy potvrdit nebo vyvrátit, s jakými problémy jsme se potýkali a jakým způsobem jsme je vyřešili. Chybí-li zmíněné části v práci, není zřejmé, proč a o čem vlastně autor práci píše.
Častou chybou začínajících autorů bývá absence zřetelně vysloveného cíle. Pokud se toto spojí s tematicky široce pojatým názvem, může dojít k tomu, že se např. v úvodu práce s názvem Francisova turbína dočteme o vzniku a historickém vývoji turbín, v jejichž rámci má své místo i v titulu zmíněný typ. A uvádí-li se v závěru práce, že autor se ve 20ti stránkové práci zabýval Francisovou turbínou, že je podtypem vodní turbíny a patří mezi nejpoužívanější, že pomocí rozváděcích lopatek je voda směřována na rotor a že byl projekt velmi těžký a tudíž je třeba vyjádřit dík konzultantovi za věnovaný čas, degradují tyto skutečnosti práci na velmi nízkou úroveň a čtení dalšího textu se zdá být zbytečné, protože o vzniku a historickém vývoji turbín bylo napsáno nespočetně knih.
  1. Shromažďování a třídění materiálu
Napsání maturitní práce není jednorázovou záležitostí. Autor by měl prokázat, že se o zvolenou oblast dlouhodobě zajímá a sleduje její aktuální vývoj. Proto by si měl k tomuto účelu vést dokumentaci tak, aby byl schopen materiál evidovat, třídit a účelně využívat.
Již při četbě odborné literatury je třeba si vést bibliografický záznam o publikaci, výpisky a citace nejlépe v elektronické podobě s uvedením stránky pro případ citování. Podobně musíme jednoznačně identifikovat bibliografickým záznamem zdroje z internetu, včetně grafů, diagramů, fotografií a vyobrazení. Použijeme-li v textu cokoli „z vnějšku“, musíme uvést zdroj, z něhož čerpáme. Právě neuvedení zdroje bývá jedním z nejčastějších nešvarů autorů maturitních prací (použítí „cizích prvků“ s neuvedením zdroje je vážným porušením autorských práv a je postižitelné).
Oproti dobám minulým, kdy se podklady většinou zpracovávaly do podoby kartotéčních lístků, přináší výpočetní technika nepřeberné možnosti v třídění a využití podkladů. Záleží na autorovi, jaký způsob třídění a pojmenovávání jednotlivých dokumentů zvolí. Informační technologie však kromě nesčetných výhod přinášejí i jedno významné riziko – riziko ztráty dat v případě selhání techniky. Nezapomeňme proto zálohovat a aktualizovat vše včetně podkladů na minimálně dvou rozdílných nosičích (pevný disk počítače, CD, DVD, flash disk), abychom měli možnost se v případě zničení jednoho média vrátit k poslední uložené verzi na médiu jiném.                 

Kapitola 3: Kontrolní otázky

  1. Jak postupujeme při výběru tématu maturitní práce?
  2. Jakým způsobem volíme titul, popř. podtitul maturitní práce?
  3. Které části má přípravná fáze zpracování maturitní práce?
  4. Co je to hypotéza?
  5. Jaká jsou "nepsaná" pravidla při zálohování dat při počítačovém zpracování zdrojů?

Kapitola 4: Cvičení

  1. Vyberte si námět pro zpracování cca 10stránkového referátu - odborného příspěvku na konferenci z oboru, který studujete.
  2. Navrhněte titul a podtitul referátu.
  3. Zpracujte stručně osnovu přípravné fáze projektu s uvedením jednotlivých kroků a časové posloupnosti.

Kapitola 5: Autotest

  1. Hypotéza je




     
  2. Označte nevhodně zvolené téma maturitní práce




     
  3. Mezi prameny a literaturu nepatří




     

Lekce 5: Struktura maturitní práce

V rozsáhlejší části je probrána struktura maturitní práce se stručnou charakteristikou jednotlivých částí práce. Tomuto oddílu je třeba věnovat mimořádnou pozornost, protože formální zpracování práce se všemi náležitostmi je zásadním prvkem tvorby projektu - maturitní práce.

Kapitola 1: Vnitřní členění práce

Vnitřní členění každé práce (členění na oddíly, kapitoly, odstavce) vychází ze specifického charakteru zpracovávaného problému. Rámcová struktura maturitní práce by však měla být jednotná a její formu stanoví zadavatel práce, tedy ředitel školy.
Maturitní práce se skládá z:
  • titulní strany,
  • prohlášení,
  • poděkování vedoucímu maturitní práce, konzultantům, popř. dalším osobám,
  • obsahu,
  • úvodu,
  • vlastního textu práce členěného na jednotlivé oddíly, kapitoly, odstavce ...,
  • závěru,
  • anotace,
  • českého a cizojazyčného resumé,
  • seznamu pramenů a literatury,
  • příloh,
  • seznamu zkratek.

Kapitola 2: Titulní strana

Titulní strana obsahuje tyto náležitosti:
  • název školy, na níž práce vznikla,
  • jméno a příjmení autora maturitní práce,
  • název práce, včetně příp. podtitulu,
  • druh práce – v našem případě maturitní práce,
  • jméno a příjmení vedoucího maturitní práce včetně akademických titulů,
  • rok, v němž byla maturitní práce předložena k obhajobě.

Kapitola 3: Prohlášení, poděkování

Na samostatném listu papíru v dolní části stránky se uvádí prohlášení autora maturitní práce v tomto znění:
Prohlašuji, že jsem maturitní práci vypracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu.
U prohlášení musí být vždy uvedeno datum. Na originále i na všech kopiích práce musí být vedle data vlastnoruční podpis autora.
Za prohlášením může na samostatném listu v dolní části následovat poděkování vedoucímu maturitní práce, popř. konzultantům, spolupracovníkům za vedení práce, poskytování rad a podkladů k vypracování práce. Poděkování je stručné, u osob, kterým děkujeme, uvádíme celá jména včetně titulů.              

Kapitola 4: Úvod

V úvodní části maturitní práce stručně seznámíme čtenáře s řešenou problematikou, o které v textu pojednáváme, vytýčíme cíl práce, metody a postupy, kterými se k němu dopracujeme. Rovněž můžeme zdůvodnit formální členění práce, uvést přínos práce a případné potíže, s nimiž jsme se při zpracování tématu setkali. V úvodu sdělíme čtenáři všechny informace, které by měl znát předtím, než začne práci číst.            

Kapitola 5: Členění vlastního textu

Vlastní text se počítá na tzv. normované strany (normostrany). Za normostranu se považuje stránka, která má 30 řádků po 60 úhozech (tedy 1800 úhozů). Takto se počítaly úhozy v dobách nedávno minulých, kdy se psaly texty na psacím stroji. S nástupem výpočetní techniky a textových procesorů se formátuje stránka tak, že se horní a dolní okraj nastavuje na 20 mm, pravý okraj se nastavuje na velikost 25 mm a levý okraj je 30 mm, aby bylo možné práci svázat. Kvůli lepší možnosti svázání práce je možné levý okraj zvětšit na 35 mm a pravý zmenšit na 20 mm (protože maturitní práce se vesměs váže do kroužkové vazby, budeme tuto variantu upřednostňovat až u prací bakalářských nebo diplomových, kde se používá pevná vazba a kde potřebujeme větší levý okraj). Práci tiskneme jednostranně. Doporučuje se psát hlavní text patkovým písmem Times New Roman velikostí 12. V poznámkách se užívá velikost 10, na titulním listu velikost 12. Řádkování nastavujeme v hlavním textu 1,5, v poznámkách 1,0.
V textovém procesoru MS Word 2007 zjistíme požadované údaje na kartě Revize, na níž je ve skupině nástrojů nástroj Počet slov. Aktivací tohoto nástroje otevřeme okno se statistickými údaji právě zpracovávaného dokumentu. Okamžitě tedy zjistíme stránky, slova, znaky bez mezer, znaky s mezerami, počet odstavců a počet řádků. Dále můžeme volit zatrhávacím polem, zda chceme zmiňované údaje pouze v hlavním textu nebo včetně textových polí, poznámek pod čarou a vysvětlivek.
K počtu normostran se tedy dopátráme tak, že počet znaků včetně mezer vydělíme číslem 1 800. Přibližně stejně vychází i počet znaků bez mezer děleno číslem 1 500.
V první části vlastního textu maturitní práce by mělo být s ohledem na zvolenou problematiku zřejmé, jaký je stav řešení tématiky v literatuře – tato část by měla prokázat schopnost autora pracovat s odbornou literaturou, třídit a kriticky hodnotit poznatky, vyvozovat vlastní závěry a orientovat se v problematice.
Druhá část je věnována řešení zvoleného úkolu a formulaci vlastních výsledků práce, doložených tabulkami, grafy, výpočty, přehledy apod. V této části by měly být vlastní výsledky práce autora porovnány s výsledky uvedenými v literatuře.                

Kapitola 6: Závěr

Závěr je shrnutím a zobecněním výsledků jednotlivých kapitol, formulací vlastních závěrů. V této části bývá potvrzena nebo vyvrácena stanovená hypotéza. V tomto oddíle je rovněž možné uvést další možné náměty pro zpracování.          

Kapitola 7: Anotace

Anotace bývá v těchto souvislostech pojímána jako stručná charakteristika díla. Má být stručným souhrnem základních informací o práci. Většinou se řadí na závěr maturitní práce před seznamem literatury. Není cílem anotace vyjmenovávat konkrétní cíle a výsledky práce, ale popsat, jakou problematiku autor řeší.
Anotace obsahuje tyto základní údaje o práci:
  • příjmení a jméno autora;
  • název školy;
  • název maturitní práce;
  • vedoucího maturitní práce;
  • počet znaků;
  • počet příloh;
  • počet titulů použité literatury;
  • klíčová slova, která vystihují pojednávanou problematiku;
  • krátkou a výstižnou charakteristiku maturitní práce v rozsahu 5 – 10 řádků (cca 600 znaků včetně mezer).

Příklad

Příjmení a jméno: Jana Techniková
Škola: Střední průmyslová škola strojnická, Olomouc, tř. 17. listopadu 49
Název práce: Závislost výkonu dvoudobého zážehového motoru na provozních podmínkách
Vedoucí práce: Ing. Josef Radil, CSc.
Počet stran: 37
Počet příloh: 12
Počet titulů použité literatury: 28
Počet pramenů: 3
Klíčová slova: Dvoudobý zážehový motor
Provozní podmínky
Výkon motoru
Závislost výkonu             

Kapitola 8: Resumé

Resumé je souhrnem nejdůležitějších zjištění a závěrů, ke kterým autor ve své práci dospěl. Má stručně nastínit problém, který je v práci řešen, výsledná zjištění, k nimž autor dospěl a současně přínos práce pro daný obor. Resumé má rozsah cca 10 – 15 řádků (cca 900 znaků). Bývá uváděno kromě jazyka, v němž je práce napsána, ještě ve dvou cizojazyčných variantách v některém ze světových jazyků.         

Kapitola 9: Poznámkový aparát

Poznámkový aparát je nezbytnou součástí každé rozsáhlejší práce.
Odkazy
na zdroj informací uvádíme, přebíráme-li do naší práce
    1. doslovnou citaci - vkládáme ji do uvozovek, případné vynechávky v textu označujeme třemi tečkami (v maturitní práci by nemělo být více než 30% těchto citací, ve vědecké práci to bývá méně než 10% rozsahu textu);
    2. vlastním způsobem formulovanou parafrázi (tento způsob není nijak omezen).
V obou případech uvádíme původní zdroj. V poznámkovém aparátu můžeme uvést pouze zkratku křestního jména autora a na rozdíl od bibliografické citace v seznamu literatury ji můžeme uvést před příjmením.
Odkaz musí obsahovat:
  • jméno a příjmení autora
  • název díla
  • místo a rok vydání
  • číslo strany, odkud je informace převzata
  • označení dílu u vícesvazkové publikace
U článku ze sborníku je nutné uvést dále
  • název sborníku.
U časopiseckého článku
  • přesný název časopisu
  • úplnou bibliografickou citaci
Někdy uvádíme část odkazu přímo v textu (autor a název díla), popř jen příjmení autora a rok vydání např.(Vopršal, 2009) a v poznámkovém aparátu uvádíme jen zbývající údaje a stránku.
V aplikaci MS Word 2007 se rozlišují poznámky pod čarou, které se přiřadí k určité pozici v textu a číslují se postupně čísly 1, 2, 3 - slouží k uvádění odkazů.
Kromě toho nabízí tento program vysvětlivky, které se řadí na konec dokumentu. |Ty se číslují jako i, ii, iii ... Používají se k podrobnějšímu rozvedení určitých pasáží hlavního textu.
Poznámky a odkazy se číslují průběžně, u rozsáhlejších prací je možné číslovat poznámkový aparát pro každou kapitolu zvlášť.        

Kapitola 10: Bibiografická citace podle normy ČSN ISO 690

  1. Společná pravidla:
  • zachováváme pravopis jazyka publikace
  • údaje členíme na prvky ("pole") - pokud některý údaj chybí, vynecháme ho a pokračujeme dále;
  • zachováváme jazyk knihy - nepřekládáme údaje o vydání (1st edition, 2nd ed. apod) ani údaje o nakladatelích - jedinou výjimkou z tohoto pravidla je údaj o počtu stran publikace (nepíšeme tedy 230 p. /pages/, ale 230 s.);
  • jednotlivá pole s interpunkčními znaménky píšeme stylem "údaj - oddělovací znak - mezera - další údaj;
  • pro všechny citace v rámci jedné publikace má být užíván jednotný systém interpunkce.
Norma ISO 690 nestanovuje pro citace interpunkci. V příkladech uvádí pouze ilustrativní příklady. Následující pravdla jsou jedním z mnoha způsobů citování, doporučujeme však se jich při zpracování maturitní práce striktně držet. Platí zásada - za každým oddělovačem "pole" začínáme velkým písmenem.
  1. Typografická pravidla:
  • příjmení autora = vše velkými písmeny, odděleno od křestních jmen čárkou;
  • křestní jméno (křestní jména) = běžným pravopisem (první písmeno velké) - pokud není křestní jméno uvedeno, použijeme iniciály křestních jmen s tečkami;
  • za příjmením a jménem autora se píše tečka;
  • název (titul) práce píšeme kurzívou (Italic) - je v citaci ukončen tečkou;
  • pořadí vydání píšeme rovným řezem písma, zakončíme jej tečkou;
  • místo vydání je zapsáno stejným způsobem - od pořadí vydání není odděleno žádným znakem;
  • nakladatel = rovný řez písma, od předchozího prvku je oddělen dvojtečkou;
  • rok vydání = číslem, od předchozího prvku oddělen čárkou;
  • počet stran = číslo + s. (zakončeno tečkou);
  • ISBN = ISBN XX-XXXXX-X-X
  1. Struktura bibliografické citace:
Autor, autoři. Název díla: podnázev díla. Označení vydání. Místo vydání: Jméno nakladatele, Rok vydání. Rozsah díla. Standardní číslo(ISBN).
Příklady citací:
  • Monografická publikace (kniha) vydaná v České republice
Citované prvky: autor, název, podnázev, pořadí vydání, místo vydání, nakladatel, datum vydání, počet stran, ISBN.
+++
NEKOVÁŘ, Alois. Alternativní opracování kovů. 4. upr. vyd. Olomouc: Kovadlina a spol., 2008. 367 s. ISBN 80-8765-43-2.
---
  • Kniha vydaná v zahraničí
Citované prvky: autor (autoři), název, podnázev, místo vydání, nakladatel, datum vydání, počet stran, ISBN.
+++
WINKELBAUER, E. C. Elements of distributed algorithms: modeling and analysis. 2nd. ed. London: Oxford Press, 2001. 137 s. ISBN 1-23-5678-9.
DORŮŽKA, P.; KONRÁDOVÁ, P. Beaty, bigbeaty, breakbeaty. Průvodce moderní hudbou 90. let. 1. vyd. Praha: Maťa, 1998. 292 s. ISBN 9-99-8888-8.
---
  • Článek (příspěvek) ze sborníku, vydaného v ČR
Citované prvky: autor článku, název článku, název sborníku, podnázev sborníku, místo vydání, nakladatel, datum vydání, strany od-do.
+++
HERZOG, Eduard. Úplný rejstřík dvanáctitónových všeintervalových řad. In Nové cesty hudby. Sborník studií o novodobých skladebných směrech a vědeckých pohledech na hudbu. Praha: Editio Supraphon, 1964, s. 109-135.
---
  • Článek (příspěvek) ze sborníku vydaného v zahraničí
Citované prvky: autor článku, název článku, podnázev článku, název sborníku, podnázev sborníku, místo vydání, nakladatel, datum vydání, strany od-do.
+++
KNAUER, W. Charles Mingus. Jazzkomposition nach Ellington. In Jazz und Komposition Darmstädter Beiträge zur Jazzforschung. Darmstadt: Jazz-Institut, 1991, s. 79-100.
---
  • Článek z časopisu
Citované prvky: autor článku, název článku, název časopisu, datum vydání, ročník, číslo, strany od-do.
+++
HORŇÁK, P; MATSUDA, F.; KIMOTO, H. Fatigue crack behavior in simulated doiling water reactor environment. Acta Metallurgica Slovaca, 2001, roč. 7. č. 1, s. 55-63.
---
  •  Citace normy
Citované prvky: označení normy, název, podnázev, místo vydání, nakladatel, rok vydání, počet stran.
+++
ČSN 01 6910. Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory. Praha: Český normalizační institut, 1997. 36 s.
---
  1. Pravidla pro citování elektronických dokumentů
Pravidla pro citování elektronických dokumentů upravuje norma ČSN ISO 690-2.
Rozlišuje citování z
    • elektronických monografií, databází a počítačových programů;
    • elektronické seriálové publikace;
    • elektronických nástěnek, diskusních fór a elektronických zpráv.
Důležité charakteristiky elektronických dokumentů:
    • druh nosiče - uvádí se v hranatých závorkách za názvem citovaného dokumentu, např.: [on-line], [CD-ROM],
    • vydání - např. pořadové číslo verze programu,
    • datum aktualizace nebo revize,
    • datum citování - uvádí se v hranatých závorkách v jazyce originálu, u on-line dokumentů, které mohou podléhat změnám; nelze-li zjistit datum zveřejnění, před datem citování se uvádí zrakta cit., např.: [cit. 2009-10-25],
    • údaj o dostupnosti (URL) - informace se uvádí slovy "Dostupný z" včetně přístupového protokolu ve špičatých závorkách, např.: Dostupný z WWW: .,
    • bylo-li internetovému zdroji přiděleno standardní číslo (ISBN, ISSN), uvádí se.
    • citace z webových stránek
    • Citované prvky: jméno autora stránky, název stránky (tag "title") [ online ], datum publikování, datum poslední revize [citováno dne]. .
    • +++
    • DAVIS, John. Suiseki FAQ [online]. c1997, last revision 20th of January 1998 [cit. 1998-06-13]. Dostupné z :
    • .
    • --- 
    

Kapitola 11: Prameny a literatura

Pramen je soudobý dokument nebo památka vzniklá z historického dění. Má vztah k určitému období.
Do literatury řadíme literárně vědecká díla, která vznikla jako záměrné zpracování a publikování určité problematiky na základě pramenů a závěrů dosažených jinými badateli. Jsou sestavena jako dodatečný obraz této problematiky.
V seznamu pramenů a literatury (u maturitní práce budeme pracovat většinou pouze s literaturou) musíme uvádět všechny zdroje, o které jsme se opírali.
Záznamy řadíme abecedně podle příjmení autora. Nemá-li dílo autora, řadíme jej pole prvního slova názvu.
Autor je povinen uvést všechna díla, která při zpracování práce použil. Naopak nesmí uvést díla, která vůbec neprostudoval.         

Kapitola 12: Přílohy, seznamy

Rozsáhlejší materiály, které dokumentují vlastní práci a které by svým rozsahem příliš zatížily vlastní text práce (technickou dokumentaci, měření, grafy, statistiky, schémata, obrazové přílohy, fotografie ...) zařazujeme jako přílohy. Ty samostatně číslujeme.
Na konec práce řadíme seznamy obrázků, grafů, tabulek ..., které můžeme, pracujeme-li správně se styly, vygenerovat pomocí příslušných nástrojů textového procesoru.
Je-li to nezbytné (pokud jsme použili v textu větší množství zkratek), můžeme uvést mezi seznamy i seznam použitých zkratek s jejich využitím,      
Do příloh zařadíme i cizojazyčný slovník použitých odborných termínů.    

Kapitola 13: Kontrolní otázky

  1. Jaké bývá nejčastěji vnitřní členění maturitní práce?
  2. Které náležitosti obsahuje titulní strana?
  3. Kolik úrovní nadpisů uvidím v obsahu?
  4. Jaká je hierarchie číslování jednotlivých položek obsahu?
  5. Co je obsahem Úvodu?
  6. Co označujeme jako normostranu?
  7. Jakým způsobem zjistíme v textovém procesoru počet normostran?
  8. Co je obsahem Závěru?
  9. Které náležitosti obsahuje Anotace?
  10. Co je to Resumé?
  11. Popište poznámkový aparát maturitní práce.
  12. Jakým způsobem řadíme záznamy v Seznamu literatury?
  13. Kam řadíme v maturitní práci přílohy a seznamy?

Kapitola 14: Cvičení

  1. Zvolte si fiktivní námět cca 30 stránkové odborné přáce - příspěvku do sborníku - z oboru, který studujete.
  2. Vytvořte titulní stranu se všemi patřičnými náležitostmi.
  3. Pojmenujte jednotlivé kapitoly první a druhé úrovně a sestavte z nich obsah.
  4. K tomuto projektu vytvořte stručnou anotaci a resumé.

Kapitola 15: Autotest

  1. Titulní strana maturitní práce neobsahuje





     
  2. Normovaná strana (normostrana) je stránka, která má



     
  3. Do uvozovek vkládáme



     
  4. Předem stanovená hypotéza bývá potvrzena nebo vyvrácena




     

Lekce 6: Nejčastější gramatické nedostatky

Lekce je shrnutím nejčastěji se vyskytujících gramatických jevů, které dělají začínajícím autorům při psaní problémy. Má především osvěžit získané dovednosti a návyky a upozornit na gramatická úskalí, s nimiž se autoři při psaní odborných textů setkávají.

Kapitola 1: Psaní velkých a malých písmen

Psaní velkých a malých písmen představuje při psaní maturitní práce závažné úskalí. Pokud nevíme zcela bezpečně, jak se dané slovo píše, je nejjistější sáhnout po některé odborné publikaci (Pravidla českého pravopisu, Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost), případně konzultovat s odborníkem na český jazyk.
Velká písmena se píšou
  1. na začátku větného celku, ukončeného tečkou, otazníkem nebo vykřičníkem;
  2. v prvním slovu v adrese;
  3. v heslovitém označení obsahu dopisu;
  4. v nadpisech dokumentů;
  5. v nadpisech kapitol;
  6. v záhlaví sloupců v tabulkách;
  7. ve vlastních jménech
  • států a správních oblastí,
+++
Česká republika, Olomoucký kraj, Spolková republika Německo, kraj Vysočina
---
  • měst, obcí, městských čtvrtí a sídlišť,
+++
Olomouc, Moravský Beroun, Karlova Studánka, Nové Sady;
Praha - Jižní Město, Mal Strana;
Sídliště Antala Staška.
---
  • ulic, náměstí, nábřeží, sadů a mostů,
+++
ulice U Splavu, Nový Lán, tř. Dr. Milady Horákové, náměstí Svobody
---
  • názvech organizací a institucí
+++
Organizace spojených národů, Krajský úřad Olomouckého kraje, Nejvyšší soud, Státní zastupitelství, České vysoké učení technické
---
Pozor - některé instituce se píšou s malým písmenem, pokud nejsou blíže určeny.
+++
Sestra studuje na gymnáziu - ale Gymnázium Jana Blahoslava v Přerově
---
  1. ve jménech dokumentů, knih novin, časopisů;
  2. ve jménech výrobků;
  3. v označení akcí, soutěží, svátečních dnů, vyznamenání;
  4. u vyjádření úcty...

Kapitola 2: Psaní i a y

Obávaným úskalím českého jazyka bývá nejen pro cizince psaní y a i.
  1. psaní y (ypsilon) ý v kořenech domácích slov v tzv. vyjmenovaných slovech a ve slovech od nich odvozených
Pozor na dvojí možné významy řady slov
+++
nabyl = získal x nabil = natloukl (nabyl jistoty, ale dobil baterii)
mlýn x mlít
pysk x pískat
výška - vížka (věžička)
  1. psaní i a y v koncovkách podstatných jmen
Rozhodující je v tomto případě vzor, podle něhož skloňujeme.
  • Měkké vzory:
    • rod mužský - muž, stroj
    • rod ženský - růže, píseň, kost
    • rod střední - moře, stavení
V koncovkách podstatných jmen, která skloňujeme podle těchto vzorů, píšeme vždy měkké i, í.
  • Tvrdé vzory:
    • rod mužský - hrad
    • rod ženský - žena
    • rod střední - město
V koncovkách těchto vzorů píšeme tvrdé y, ý - pozor ale na výjimky u vzoru hrad, kde může být koncovka -ích (o lesích, sklepích) a koncovka -ami u vzoru žena (s ženami, látkami).
  • vzor pán
    • v 1. a 5. pádě množného čísla - koncovka -i
    • v 4. a 7. pádě množného čísla - koncovka -y
    • v 3. a 6. pádě jednotného čísla - koncovka -ovi
+++
panu Dostálovi, s Čechy, Němci, se Srby, se Španěly, viděli jsme orly a jestřáby, orli a jestřábi vzlétli
---
  1. Psaní i a y v koncovkách přídavných jmen
  • vzor jarní = měkké i
  • vzor mladý = tvrdé y, ale ne v 1. a 5. pádě množného čísla, kde píšeme měkké í (mladí)
  1. Přídavná jména přivlastňovací
  • koncovka -ovi, -ovy řídíme se podle shody řídícího podstatného jména se jménem přídavným. Vhodným pomocníkem je ukazovací zájmeno ti, ty
  • V některých případech se řídíme podle vzoru matčin.
+++
(ti) Petrovi kamarádi seděli x potkal jsem (ty) Petrovy kamarády
otcovi přátelé (ti), řidičovy povinnosti (ty),
pohled do sousedovy (matčiny) zahrady
viníci byli známi (ti) x okolnosti byly známy (ty)
---
  • vzor mlád - přídavná jména přivlastňovací - řídí se podle shody písudku s podmětem
+++
děti běhaly bosy (ty),
rodiče byli zdrávi (ti) x zastihl jsem rodiče (ty) zdrávy
---
  1. koncovky sloves - shoda podmětu s přísudkem
Tato oblast je při psaní měkkého i a tvrdého y zřejmě nejsložitější. Existuje zde celá řada nepravidelností a výjimek a lze jen tiše závidět slovenštině, která má v minulém čase ve shodě vždy jednotnou koncovku -i bez ohledu na životnost či neživotnost.
Obecně platí, že měkké i ve shodě píšeme u podstatnch jmen rodu mužského životného. U mužského neživotného a ženského píšeme ve shodě tvrdé y a v případě středního rodu koncovku a.
Některá podstatná jména rodu mužského mohou mít koncovky životné i něživotné, i když označují neživé věci. Shoda se pak řídí, navzdory logice, podle koncovky podstatného jména
+++
sněhuláci (koncovka životná) roztáli x sněhuláky (koncovka neživotná) roztáli
slanečci (koncovka životná) se dojedli x slanečky (koncovka neživotná) se dojedly
---
Pozor na podmět!
+++
tisíce lidí přišly - podmětem jsou tisíce = neživotné
všechna zařízení fungovala bezchybně
---      

Kapitola 3: Psaní předložek a předpon s a z

  1. Předložky s a z
  • předložku s píšeme vždy ve spojení se 7. pádem
  • předložku z můžeme napsat vždy ve spojení s 2. pádem - jen ve výjimečných případech, pokud chceme zvýraznit pohyb odstranění z povrchu pryč, můžeme použít i předložku s (vzít se stolu) - napíšeme-li však ve všech případech ve spojení s 2. pádem předložku z, neuděláme chybu.
  1. Předpony s a z
  • předpony s-, se-
    • u sloves s významem směřování dohromady
+++
sloučit, sčítat, sblížit se, stisknout, snýtovat
---
    • u sloves s významem směřování shora dolů
    • u sloves s významem směřování s povrchu pryč
    • předpony z-, ze
      • dokonavá slovesa od sloves nedokonavých
    • +++
    • zestárl, zhroutil se, zpustnout, zrezivět, zkorodovat
    • ---
      • dokonavá slovesa od podstatných a přídavných jmen
    • +++
    • zocelit, zkapalnit, zpeněžit
    • ---
      1. Některá slova se při psaní předpon s- a z- řídí tradičním pravopisem (opět doporučujeme v případě nejasností Pravidla českého pravopisu nebo Slovník spisovné češtiny pro školu a veřejnost)
    • +++
    • strávit, skonat, shnít, strnulý, spáchat
    • zhostit se, zkoumat, výzkumník, způsob, ztráta
    • ---
      1. Některé předpony s- a z- rozlišují význam
    • shlédnout (shora dolů) x zhlédnout (spatřit)
    • správa (řídící akt, od slova spravovat) x zpráva (informace)
    • stvrdit (ve významu potvrdit) x ztvrdit (ve významu učinit tvrdším)
      1. Předpony s- a z- u příslovcí
    • +++
    • stěží, spatra, shora, sbohem
    • zcela, zčásti, zpola, zleva, zprava, zpět, zblízka
    • --- 
     

Kapitola 4: Psaní přejatých slov

Pravopis slov přejatých z cicích jazyků se řídí většínou tím, do jaké míry slova v češtině zdomácněla. Zdomácnělá slova se řídí zásadami českého pravopisu. Odborné výrazy se většinou řídí původním pravopisem. Z uvedených pravidel existuje řada výjimek, které připouštějí dvojí možnost psaní dvojí možné podoby. Spisovné tvary najdeme v případě nejasností v Pravidlech českého pravopisu.
Jestliže umožňují pravidla dvojí možný způsob pravopisu téhož slova, vybereme si při psaní maturitní práce jeden z nich a ten potom důsledně používáme. Podobně postupujeme i v případě, že zvolíme jednu z možných variant dublet a v jiném slově je dvojí tvar stejného typu možný.
+++
kurz, pulz, reverz - kurs, puls, revers
Pravidla připouštějí oba tvary bez významového rozlišení - zvolíme-li tvary se "z" u jednoho slova, budeme takto psát i slova ostatní.
---
  1. Psaní s a z v přejatých slovech
+++
  • z (s)
prezident x president
univerzita x universita
filozofie x filosofie
  • s (z)
diskuse x diskuze
renesance x renezance
disertace x dizertace
resort x rezort
realismus x realizmus
  • pouze s
laser
aplaus
disident
---
  1. Psaní -ink nebo -ing v přejatých slovech
+++
  • -ink (-ing)
smokink x smoking
dabing x dabink
  • pouze -ink
dispečink
mítink
Pozor - brífink x briefing
  • pouze -ing
skauting
surfing
happening
---
  1. Psaní i nebo y ve slovech přejatých
Ve slovech přejatých ponecháváme zpravidla původní psaní i nebo y, i když je píšeme počeštěně - v mnoha případech tady jdeme proti pravidlům (po tvrdých souhláskách píšeme měkké i měkkých souhláskách píšeme mnohdy tvrdé y).
+++
  • i
chirurg, trik,riziko, originální
  • y
encyklopedie, cyklus, Cyril
  • odvozeniny od řeckého poly- (mnoho)
polygrafie, polyfonie, polytechnika
  • odvozeniny od řeckého polis (město)
politik, poliklinika, policie¨
---
  1. Psaní přejatých slov původním pravopisem
+++
joule, watt, hardware, software, desing, résumé, management
---
  1. Psaní slov přejatých počeštěným pravopisem
+++
víkend, rentgen, diskžokej, bufet, manažer
---
  1. dvě podoby přejatých slov
+++
komputer x computer
butik x boutique
džez x jazz
džentlmen x gentleman      

Kapitola 5: Čárky ve větě jednoduché

Jednoduchá věta je věta s jedním podmětem (ten může být v mnoha případech i nevyjádřený) a jedním přísudkem. Tato základní skladebná dvojice může být dále rozvinuta dalšími větnými členy - neznamená tedy, že jednoduchá věta je krátká.
Dalším omylem, kterého se často žáci dopouštějí, je záměna jednoduché věty a věty holé, složené výlučně z podmětu a přísudku.
  1. Čárku nikdy nepíšeme
  • v případě spojení několikanásobných větných členů spojkami a, i, nebo, ani v poměru slučovacím
+++
... zajistíme montáž i servis ...; dodáme šrouby nebo jiný spojovací materiál ...; neměli jsme dosud praxi v kovárně ani ve stolárně ...
---
  • u těsného přístavku
Jedná se o případ, kdy stojí právní označení firmy, titul nebo označení funkce osoby před vlastním jménem - toto jméno nelze vynechat!
+++
předseda maturitní zkušební komise RNDr. Jiří Skoumal
---
  • u těsného přívlastku
Těsný přívlastek je takový přívlastek, který blíže určuje význam předcházejícího podstatného jména a nemůžeme ho vynechat, aniž by se významově změnil obsah věty.
+++
dohoda o provedení práce konané mimo pracovní poměr
náklady spojené s provedením víceprací
---
  1. Čárku píšeme
  • v případě několikanásobných větných členů, jestliže
    • za sebou následují beze spojky;
    • jsou-li spojeny spojkami v jiném poměru než slučovacím.
+++
... opravu provedeme rychle, kvalitně, spolehlivě ... (tj. rychle a kvalitně a spolehlivě)
... povrchová úprava má nejen moderní design, ale i vlastnosti ... (stupňování nejen - ale i)
... způsob opracování je levný, a proto ... (důsledek a proto)
---
  • u přívlastku několikanásobného a postupně rozvíjejícího 
  • u příslovečného určení několikanásobného a postupně se rozvíjejícího
  • u přístavku volného
  • u volně připojených větných členů
  • u oslovení
  • v případě vsuvek

Kapitola 6: Čárky v souvětí

  1. Čárka v souvětí souřadném
Souvětí souřadné je souvětí, ve kterém jsou pouze věty hlavní (věty, které jsou na sobě nezávislé a mohou stát samostatně).
Čárku v souvětí souřadném píšeme, jde-li o:
  • spojení hlavních vět bez spojovacího výrazu
+++
Tento jev je popsán v učebnicích, odborná literatura se o něm nezmiňuje.
---
  • spojení hlavních vět se spojovacími výrazy, které mají jiný význam než slučovací (ale, avšak, přesto, nebo, neboť, proto, tedy) nebo dvojicemi spojovacích výrazů (jednak – jednak, nejen – ale i, buď – nebo, buď – či, ať – nebo)
+++
Zboží zašlete do týdne, nebo objednávku zrušíme. Buď se budeš chovat slušně, nebo půjdeš domů!
---
  • spojení hlavních vět, jsou-li spojeny spojkami a, i ani, nebo, či s významem jiným než slučovacím (odporovacím, stupňovacím, vylučovacím, důsledkovým, vysvětlovacím). Jestliže má spojka a význam odporovací (můžeme ji nahradit spojkou ale) nebo když za ní následuje spojka odporovací (přece, přesto) nebo spojka důsledková (proto, tedy, tak, tudíž), čárku před a píšeme.
+++
Čas běžel, a vlak se nehýbal. Blíží se maturita, a proto se musím učit. Rétorické dovednosti jsou důležité, a přispívají tedy ke kultivovanému projevu. (Všimněte si, že důsledková spojka může být v druhé větě posunuta dále, nemusí být umístěna hned za spojku a).
---
Čárku v souvětí souřadném nepíšeme, jde-li o:
  • spojení vět hlavních spojkami a, i, ani, nebo ve významu slučovacím
+++
Vrátím se v pondělí večer nebo v úterý. (Spojka nebo má význam slučovací, jde-li o výčet možností). Reklamaci jsme obdrželi ve středu ráno a ihned jsme ji vyřídili. Počítače nebyly označeny cenovkami ani nebyly řádně zabaleny.
---
  1. Čárka v souvětí podřadném
Souvětí podřadné je souvětí, v němž jde o spojení vět hlavních a vedlejších. Každá věta se v něm odděluje čárkou – s výjimkou případů, které jsou uvedeny níže.
Čárku v souvětí podřadném nepíšeme:
  • pokud jsou dvě věty vedlejší závislé na stejné větě hlavní a jsou-li spojeny spojkami a, i, ani, nebo v poměru slučovacím
+++
Věříme, že reklamaci vyřídíte k naší spokojenosti a v budoucnu již nebudeme řešit podobné problémy. (VH – že VV – VV)
Doufáme, že Vám toto zdůvodnění bude stačit a že pochopíte naši situaci. VH – že VV – že VV)
Jestliže nepošlete objednávku a nezaplatíte včas zálohu, nemůžeme Vám místo rezervovat. (Jestliže VV – a VV – VH)
---
  • před spojkami jako, jako by, než, následuje-li za těmito spojkami spojovací výraz, nikoliv věta!
+++
Byl vyšší než já. Mám ho ráda jako bratra.
---
  • jedná-li se o infinitivní konstrukce závislé na slovesech být (nebýt), mít (nemít), pokud tvoří s infinitivem těsnou významovou a zvukovou jednotku
+++
Není co jíst. Je co dělat. Nemám k tomu co dodat.
---
Čárku v souvětí podřadném píšeme:
  • na rozhraní mezi větou hlavní a vedlejší před spojkou a – vedlejší věta je vložená mezi dvě věty hlavní
+++
Věříme, že naši reklamaci vyřídíte obratem, a těšíme se na další spolupráci. (VH – VV – a VH)
Zasíláme Vám naši nabídku, a bude-li Vám vyhovovat, můžeme zboží dodat hned. (VH – a VV – VH)
---
  • před spojkami jako, jako by, než, následuje-li za těmito spojkami věta. V ostatním případech se čárka nepíše
+++
Nálada byla lepší, než jsem doufala. Spal, jako by ho do vody hodil.
---
  • jde-li o vedlejší větu vloženou do věty hlavní nebo vedlejší (odděluje se čárkami z obou stran)
+++
Každoročního maturitního plesu, na kterém byli studenti 4. ročníků slavnostně stužkováni, se zúčastnil i náměstek primátora.
---     

Kapitola 7: Kontrolní otázky

  1. Napíšeme čárku před spojkami jako, než, jako by, následuje-li za těmito spojkami věta?
  2. Jsou-li věty spojeny spojkami a, i, ani, nebo, či ve významu slučovacím, napíšeme před těmito spojkami čárku?
  3. Se kterým pádem se pojí předložka s?
  4. Se kterým pádem se pojí předložka z?
  5. Vyjadřuje-li sloveso význam směřování dohromady nebo shora dolů či z povrchu pryč, napíšeme v předponě s nebo z?

Kapitola 8: Cvičení

  1. Nab-té kilogram- m- způsob-l- potíže, je to v-žle, za své v-ny musí každý p-kat, l-kové střevíce, v-sutá lanovka na L-sou horu, oz-valo se táhlé kv-lení a v-tí vlků, vítr v-řil prach,
  2. v-v-klané zuby, paprsky přib-ral- na síle, nic nenam-tala, dni se zkrátil- a noci se prodloužil-,
  3. děti se bál- , lidičky se rozutekl-, koně zařehtal- a odklusal- do ohrady, tisíce turistů směřoval- na náměstí, jeli z Mladé Boleslav- do Břeclav- a poté do Bratislav-, rodiče se vrátil- z dovolené a děti jim běžel- naproti, uši mu mrazem zčervenal-, potkal Milanov- rodiče, Milanov- nic neříkej, půjčil dědečkov- tatínkov- noviny, drahokam- zářil-, s ženam- se nehádej, nikdy nevyhraješ
  4. příjemně -trávený víkend, -koumavý pohled, muž brzy -konal, -tvrdil to vlastní rukou, -těží se to naučil ke –koušce, -kreslil údaje, v teple dítě -choulostiví, drž se -příma, -těžuje si, -pravil výtah, -hrnout učivo, -hlédl nový film
  5. –lomouc, -lomoucký orloj, -ražský hrad,
  6. pol-grafická škola, pol-tikové často lžou, ch-rurgické oddělení, f-zika je můj oblíbený předmět

Kapitola 9: Autotest

  1. Označte správný tvar




     
  2. Označte správný tvar




     
  3. Označte správný tvar




     
  4. Označte správný tvar




     
  5. Označte chybný tvar




     
  6. Ve kterém souvětí je chyba v interpunkci?




     
  7. Ve kterém souvětí je chyba v interpunkci?




     
  8. Ve kterém souvětí není chyba v interpunkci?




     
  9. Určete význam spojky a v souvětí: Zítra mám těžký den, a proto půjdu brzy spát.




     
  10. Ve které větě není chyba?




     

Lekce 7: Nejčastější stylistické nedostatky

Odborná publikace vyžaduje pregnantní jednoznačné vyjadřování. Některá stylistická úskalí odborného slohu, na něž žák každodenně naráží, jsou probrána v rámci této lekce. Je zde zmíněno časté nadužívání frází, cizích slov, nesprávné pořadí slov, používání zkratek, časté opakování slov, používání slangových výrazů a chybné užití podmiňovacího způsobu, které je hluboce zakořeněným nešvarem i v tisku a veřejných sdělovacích prostředcích.

Kapitola 1: Časté užití nadbytečných frází

Autoři maturitních prací velmi často nadužívají nicneříkající obraty, které sice opticky navyšují počet znaků, a tím i počet stran práce, obsahově jsou však prázdné.
Jde o fráze typu
  • Lze tedy konstatovat, že ...
  • Je třeba říci, že ...
  • Dále bylo zjištěno, že ...
  • Ukázalo se, že ...
  • Existují publikace, které ...
  • Při této příležitosti bych také rád uvedl ...
Podobným frázím se říká pohrdlivě "vata" nebo "vycpávka" a pokud nemají své opodstatnění a z textu je bez náhrady vypustíme, ve většině případů se vůbec nic nestane.              

Kapitola 2: Používání cizích slov

Cizí slova využíváme s mírou, pouze tehdy, známe-li jejich přesný význam a v případě, že nemáme k dispozici český termín.
Mnohdy až komicky působí odvozeniny vzniklé spojením cizích slov s českou předponou nebo spojení českých slov s latinskými nebo řeckými předponami.
+++
permanentně = stále
experiment = pokus
komponenta = složka
separace = oddělení
cluster, klastr = shluk
trítment (z angl. treatment) = působení
zabukovat = objednat, zamluvit
exitovat = umírat
podobně monitorovat, evaluovat, ...
předtrítovat látkou X = "předpůsobit", ošetřit látkou X
naizolovat = izolovat, oddělit
hyperjemný = velmi jemný
vyoptimalizovat = optimalizovat, vyladit
crash = problematické místo
--- 
Ve složitých větách plných cizích výrazů se text snadno stane nesrozumitelným.             

Kapitola 3: Nesprávné pořadí slov

Kupení přívlastků bez předložek a nesprávné pořadí v mnoha případech zásadně naruší srozumitelnost textu.
+++
bylo napsáno v před několika lety publikované práci = bylo napsáno v práci publikované před několika lety;
teplem indukovaná funkční separace komplexů = funkční oddělení komplexů indukované teplem;
kyslík vyvíjející komplex = komplex vyvíjející kyslík;
---              

Kapitola 4: Používání zkratek

Časté opakování popisů složených z několika slov můžeme většinou nahradit vhodnou zkratkou. V tomto případě se zkratka uvede do závorky a v dělším textu ji důsledně používáme.
+++
Poslanecká sněmovna Parlamentu České republiky (dále PS PČR);
Krajský úřad Olomouckého kraje (dále KÚ OK);
---
Práci můžeme opatřit také seznamem použitých zkratek s vysvětleným významem.
Zvláštní pozornost musíme věnovat výslovnosti zkratek při obhajobě práce.           

Kapitola 5: Stylizační chyby

Kde je to možné, nahrazujeme pasivní vazby aktivní formou. Přitom si všímáme pomocných sloves - začínající autoři jich velmi často nadužívají.
+++
je předmětem zkoumání = zkoumá se;
použili metodu svařování = svařovali metodou;
prováděli injektáž = injektovali;
dochází k poklesu = klesá;
---
Pozor na významové změny při odstranění pasiva.
+++
Všichni psi byli očkováni. (= zbytečné pasivum)
Všichni psi se očkovali. (= neúspěšný pokus o jeho odstranění - psi se nemohli sami očkovat);
Zvěrolékař naočkoval všechny psy.
---
Chybná stylizace může posunout význam až k absurditě.
+++
Pes pokousal důchodce, jeho majitel mu nepomohl.
Kůň upadl i s jezdcem na první překážce; záchranáři ho odvezli s vážným zraněním hlavy do nemocnice.
Nosorožci byli vypuštěni v Africe. Ošetřovatelé očekávají, že se jim podaří úspěšně se spářit.
Přítel modelky Novotné čeká dítě se svou manželkou.
V Argentině se vzbouřilo 57 vězňů, 4 mrtví.
---          

Kapitola 6: Opakování slov

Opakující se slova se snažíme nahradit jinými výrazy - synonymy.
+++
v pravidelných intervalech se provádělo měření, po kterém se provedl zápis do připravené tabulky a po vyhodnocení výsledků se provedlo porovnání naměřených výsledků s ... = v pravidelných intervalech jsme hodnoty změřili, zapsali je do připravené tabulky a porovnali je s ...;
při tváření hraje významnou úlohu kvalita suroviny = kvalita suroviny je významná při tváření
---           

Kapitola 7: Nepřesná vyjádření

Musíme číst pozorně některá slovní spojení, která jsme pužili v práci, a zamyslet se nad jejich obsahem.
+++
extrémní velikost = příliš velký, ale i příliš malý;
téměř zcela shodný = nesmysl - buď je shodný nebo není;
částečně přesný = opět nesmysl - podobně by bylo třeba částečně těhotná;
---           

Kapitola 8: Vynechávání slov

Stylistickým nedostatkem je i vynechávání slov po předložkách vyžadujících jiný pád nebo vynechání slova ve spojení s jinými slovy v různém rodě nebo čísle.
+++
před a po svařování = před svařováním a po svařování;
zvýšené otáčky a výkon = zvýšené otáčky a zvýšený výkon;
litinová hřídel a kolo = litinová hřídel a litinové kolo;
---        

Kapitola 9: Používání slangu a argotu

V maturitní práci používáme spisovný jazyk a vyhýbáme se termínům z oblasti slangu, argotu, ale i nářečním výrazům. Používáme zažitou odbornou terminologii z oboru.
+++
šuplera = posuvné měřítko;
hadr = harddisk = pevný disk počítače;
malatok = kladivo;
futrál = pouzdro;
šmirgl = smirkový papír.
---         

Kapitola 10: Podmiňovací způsob

Velmi častým nešvarem mluveného projevu, který se objevuje i v psaných výstupech, je chybné používání podmiňovacího způsobu.
+++
Pro připomenutí:
já bych (ne chybné bysem)
ty bys
on, ona ono by
my bychom (nikoli chybné bysme nebo by jsme)
vy byste (tedy ne chybné by jste)
oni by
---      

Kapitola 11: Kontrolní otázky

  1. Užíváme v administrativním stylu hovorová slova?
  2. Je chybou užít výraz bysme v 1. osobě množného čísla podmiňovacího způsobu při mluveném projevu?
  3. Je vhodné užívat při psaní maturitní slohové práce nářečí či slova slangová?
  4. Opakování stejných slov je považováno za stylizační nedostatek. Ve kterém slovníku najdeme slova podobného významu, která nám pomohou odstranit daný nedostatek?

Kapitola 12: Cvičení

  1. V následujících větách odstraňte stylizační nedostatky: Přijmeme topiče na lehký olej. Všichni lvi se očkovali proti nákaze. Do prodejny se psy vstup je zakázán. Bránění rušení nočního klidu má zajistit nová vyhláška. Rádi bychom si objednali nový mobilní telefon. Jednalo se o sponu vynalezenou v nějakém pokladu. Děti šly na výlet a došly až do Nového Města nad Metují. Navštívili jsme nemocnici, kde se s touto chorobou léčily stovky pacientů. Bylo zajištěno provádění broušení nových součástek. Kdo měl něco schované v lednici, je na konci chodby. Monitorovali jsme ceny lístků a zabukovali si ty nejlevnější.

Kapitola 13: Autotest

  1. Kterým z následujících výrazů můžeme nahradit slovo permanentní?




     
  2. Která z následujících vět je slohově správně a jednoznačně formulována?




     
  3. O jaký stylizační nedostatek se jedná ve větě "Přišel na náměstí a šel se podívat, jestli už přišli všichni hosté."?




     
  4. Pojmenujte stylizační nedostatek ve větě "Třel bídu s nouzí a se svou ženou."




     
  5. Kterým z následujících slov můžeme nahradit výraz "monitorovat"?




     

Lekce 8: Nejčastější formální nedostatky

K nejčastějším formálním nedostatkům patří chyby ve struktuře práce, v níž jsou jednotlivé části přeházeny, občas chybí nebo nemají náležitou formální úpravu. Další oblastí, v níž autoři chybují, je forma stránky, nedodržení ustáleného vzhledu a proporcí mezi jedotlivými stavebnými prvky. Neopomenutelnou skupinu chyb, reprezentovanou nezformátovatelným textem, je chybné používání některých nástrojů textového procesoru, především práce se styly.

Kapitola 1: Struktura práce

Nejčastější formální chybou v odborné práci bývá absence některé z "povinných" složek odborného textu. V maturitní práci by nemělo chybět v žádném případě prohlášení s datem a podpisem, poznámkový aparát a použité prameny a literatura. Žádná práce nevzniká "ve vzduchoprázdnu", o každém tématu již bylo něco napsáno a od žáka střední školy - začínajícího autora odborných textů - se neočekává žádný zásadný odborný přínos. Spíše se má naučit pracovat s různými zdroji, třídit je, vyhodnocovat je a tvůrčím způsobem je zpracovat.
Častým nedostatkem, s nímž je možné se setkat, je proporcionální nevyváženost jednotlivých částí.
Proporcionální vyváženost musí být respektována především u poměru
  • mezi obrázky, grafy, tabulkami na straně jedné a "čistým" textem na druhé straně (proto se při stanovování rozsahu práce řídíme počtem znaků a normostranami);
  • mezi vlastním textem a přílohami;
  • mezi úvodem a závěrem práce;
  • mezi jednotlivými oddíly, kapitolami a odstavci textu.

Kapitola 2: Formátování stránky

Normostrana vznikla jako jakýsi "souměřitelný prvek" prvek v době, kdy se psaly odborné texty na psacím stroji. Tam se při určitém řádkování a nastavení okrajů stránek docílilo relativně jednotného vzhledu všech dokumentů, při jejichž psaní se užívalo normostran.
Podobný postup je i při zpracování textu v textovém procesoru. Ten je ale v užití poněkud složitější, protože umožnuje pokročilejší operace při formátování textu, které byly v minulosti součástí typografické sazby. Proto by si měl v dnešní době autor osvojit alespoň základní typografická pravidla, zvláště pokud se týká práce s objekty vloženými do textu.       

Kapitola 3: Práce se styly

Styl je mocným nástrojem textového procesoru, jehož správné užití dokáže zajistit stejné vlastnosti opakujících se formálních útvarů. můžeme ho přiřadit nejčastěji nadpisům různé úrovně, ale i různým typům odstavců, apod.
Na tomto místě je třeba rozlišit styl odstavce, který je vymezený neviditelným znakem konce odstavce, tedy klávesou ENTER a styl znaku, který je příslušný pouze vybranému textu v odstavci (například tučný, proložený text, apod).
Pokud nepoužijeme důsledně stylů a provádíme jakékoli změny ve formátu v rámci jednoho stylu, MS Word si je ve verzi nižší než 2007 vyhodnotil jako nový styl a jako takový ho přidal do seznamu stylů. Tento seznam se v průběhu práce při nesprávném používání stylů rozrostl do takové šíře, že obsahoval desítky nepoužitelných stylů, které se navíc při kopírování a vkládání textu do nového souboru kopírovaly a práce se styly ztratila smysl.
Poté se nelze divit, že nebylo možné vygenerovat správný obsah a seznamy a text se beznadějně "rozlétl" do nezformátovatelné podoby. Nová verze Wordu má práci se styly a seznamy značně zjednodušenou - platí zde však stále jedno - slušný výsledek může zajistit pouze uvědomělá a důsledná práce. Počítačový program jen mechanicky provede to, co po něm chceme. Ze špatného vstupu nemůže nikdy vzniknout dobrý výstup.      

Lekce 9: Úprava textu podle normy ČSN 01 6910

Norma ČSN 01 6010 je předpisem, který stanoví základní pravidla při úpravě textu psaného strojem nebo na počítači. Jako každá norma má doporučující charakter. Pokud si na ni zvykneme a budeme dodržovat úzus, kterým se většina autorů beze zbytku řídí, bude mít naše práce profesionální vzezření.

Kapitola 1: Členicí interpunkční znaménka

  1. Tečka, čárka, dvojtečka, středník, vykřičník, otazník
Všechna interpunkční znaménka (kromě pomlčky a výpustku) se připojují k předcházejícímu slovu, zkratce, značce nebo číslu bez mezery. Za každé interpunkční znaménko náleží mezera.
Výjimkou jsou zápisy, v nichž se interpunkční znaménka považují za součást ucelené značky (např. tečka ve webových a e-mailových adresách).
Následuje-li více interpunkčních znamének za sebou, patří mezera za posledním z nich.
+++
ORION, spol. s r. o., Most
---
Tečka za zkratkou na konci věty platí také jako tečka za větou.
+++
Nakupujeme různé potraviny: mléčné výroky, salámy, čaje, apod.
---
  1. Tři tečky (výpustek)
Tři tečky znamenají vynechaný text (elipsu, výpustku) Píšou se vždy tři, nikdy dvě nebo čtyři. Jestliže nahrazují vynechaná slova, např. ve výčtu nebo ve zkráceném citátu, oddělují se od předcházejícího a následujícího textu mezerou. Pro tři tečky lze použít zvláštní znak (výpustku) nebo napsat tři jednotlivé tečky. Tři tečky na konci věty znamenají také tečku za větou.
Znak výpustek má podobu tří teček a je možné jej vložit klávesovou zkratkkou CTRL+. (tečka). Chová se potom jako jeden znak. Nahrazování tří teček jedním znakem - výpustkem - je možné nastavit i v automatických opravách.
+++
Pozor na psaní podmiňovacího způsobu: já bych, ty bys, my bychom, vy byste, ...
--- 
Pokud tři tečky naznačují zámlku, připojují se k předcházejícímu textu bez mezery.
+++
Nevíme, co se tehdy stalo…
--- 
Pokud jsou tři tečky na začátku textu, následující text začíná malým písmenem. Tečky a text se oddělují mezerou.
+++
… musela se částečně rozbít.
--- 
  1. Spojovník
Spojovník je nejkratší vodorovná čárka (je umístěn na klávesnici). Spojuje dva výrazy nebo dvě části složeného slova bez mezer.
Končí-li předcházející řádek spojovníkem, opakuje se spojovník na začátku následujícího řádku. Protože by se řádek mohl v místě spojovníku automaticky zlomit, vkládá se při práci v textovém editoru pevný spojovník; pokud je to třeba, slovo se dodatečně rozdělí ručně. Při dělení slov na konci řádků se spojovník připojuje bez mezery.
Pevný spojovník vložíme klávesovou kombinací CTRL+SHIFT+SPOJOVNÍK.
+++
Česko-ruský slovník, Ostrava-Hrabůvka, Frýdek-
-Místek, umí-li
--- 
Jestliže má žena po sňatku v matrice zapsána dvě příjmení (k příjmení získanému po manželovi je připojeno její rodné příjmení), spojovník se mezi oběma příjmeními nepíše.
+++
Alena Cibulová Jánská
---
Ale pozor! Praha 10 - Vršovice! V tomto případě nejde o spojovník, ale o pomlčku!
  1. Pomlčka
Krátká (klasická) pomlčka má vzhledem ke spojovníku dvojnásobnou délku. Jestliže se do pomlček vkládá slovo, větný úsek nebo věta, oddělují se pomlčky z obou stran mezerami.
Pomlčky se od vsunutého textu nesmějí oddělit, proto se za počáteční pomlčku a před koncovou pomlčku vkládá pevná mezera(CTRL+SHIFT+MEZERNÍK).
Pokud použijete pomlčku, která je běžně dostupná na klávesnici, zjistíte, že je stejně velká jako spojovník (používáte stejnou klávesu). Chcete-li mít pomlčku delší než spojovník, musíte vložit symbol krátká pomlčka kombinací kláves CTRL+SHIFT+_.
+++
Učíme se obchodní dopisy – nabídky, poptávky i reklamace.
---
Pomlčka ve významu "proti (versus)" má z obou stran mezeru.
+++
Sežeň vstupenky na zápas Sparta - Slavia!
---
Pomlčka označující vzdálenost se rovněž ohraničuje mezerami.
+++
Autobusová linka Olomouc – Brno
---
Pomlčka ve významu „až, až do“ se píše bez mezer. Pokud by mohla být zaměněna za znaménko minus nebo jestliže spojuje delší víceslovné výrazy, použije se raději slovní vyjádření.
 +++
Strana 12-14, otevírací doba pondělí-pátek
40 W-120 W (zde by mohlo dojít k záměně za znaménko minus, proto je lepší psát 40 W až 120 W)
---
V textu může pomlčka vyjadřovat zaokrouhlenou částku.
V tomto případě se používá jedna pomlčka, nikoliv dvě pomlčky - místo dvou desetinných míst.
+++
Kč 3.850,-
---
Dlouhá pomlčka má dvojnásobnou délku vzhledem ke krátké (klasické pomlčce). V češtině se používá zřídka, někdy se uplatňuje v beletrii (odděluje se vlasovými mezerami). Vyskytuje se v americké angličtině, ve Velké Británii sporadicky. V německé normě se doporučuje používat ji jen jako odrážku.
Dlouhá pomlčka se vkládá kombinací kláves ALT+CTRL+NUM-.
+++
— Aktuelles Programm des Parlamentsfernsehens
— Bundestag nach Bedarf
— Video-Archiv der Plenarsitzungen
---
  1. Závorky
Obě závorky přiléhají bez mezer k začátku a konci výrazu, který do nich vkládáme. Je-li závorkami vymezena část věty, přimykají se jen k této části. Jestliže je v závorce celá věta, koncová závorka se umístí za interpunkční znaménko, které ukončuje větu.
Před závorkou před textem a za závorkou za textem se dělá vždy mezera. Výjimku tvoří interpunkční znaménka, která se píší za závorkou za textem bez mezery.
Přednostně se užívají závorky okrouhlé ( ).
+++
Příslovce vyjadřují čas (kdy?), např. zítra; místo (kde?) např. dole; způsob (jak?), např. rychle.
---
Lomítko (rovná závorka) se používá jako dělicí znaménko mezi údaji. Před/za lomítkem není mezera. Výrazy členěné lomítky se na konci řádku pokud možno nedělí. V případě nutnosti se lomítko, podobně jako spojovník, opakuje na začátku následujícího řádku.
+++
rychlost 100 km/h, č. j. 12456/2009, Ha/147/09
---
  1. Uvozovky
Uvozovky přiléhají bez mezer k začátku a konci výrazu, který do nich vkládáme. Je-li uvozovkami vymezena část věty, přimykají se jen k této části. Jestliže je v uvozovkách celá věta, koncové uvozovky se umístí za interpunkční znaménko, které ukončuje větu.
Před uvozovkami a za nimi se mezera vždy dělá, pokud nenásleduje další interpunkční znaménko (např. tečka na konci věty).
+++
Vysvětlete stručně slovo "melouch".
Co je to "vinkl" a "pant"?
---
Přední a zadní uvozovky se v češtině označují dva různě umístěné znaky dolní a horní uvozovky („xxx“).
  1. Odsuvník
Odsuvník (apostrof) nahrazuje vynechané písmeno.
Vkládá se jako speciální znak - koncový ang. apostrof. Za apostrofem děláme v českém textu mezeru.
+++
Sáh' si do kapsy. Upad' do bezvědomí. Paul's dog.
---
Odsuvník lze nahradit diakritickou čárkou. Za ní je rovněž nutno udělat mezeru.
V českém textu je třeba udělat mezery dvě (např. leh´si s jednu mezerou nevypadá dobře).
+++
Sněd´, lek´ se, John´s, don´t;
---            

Kapitola 2: Značky jednotek

  1. Značky měrných jednotek
+++
1-50 mm; 56 V; 20 W; 15 A; 2,55 kg; 1,25 l; 06:15 h; 10 min; 50 s
---
Tvoří-li značku dva nebo více znaků, následují za sebou bez mezery.
+++
+11 °C; -25 °F; 50 kW; 120 kWh; 30 mA; 700 kPa
---
Samostatné výše položené značky se připojují bez mezery.
+++
Pivovar vyrábí přednostně pivo 12°.
Místnost o rozloze 20 m2.
---
Jestliže se číslicí a značkou vyjadřuje přídavné jméno, píše se takový výraz bez mezery.
+++
6V baterie = 6voltová
100km rychlost = 100kilometrová
8% sleva = 8procentní sleva x sleva je 8 %!!
---
  1. Značky měn
V sestavách se značky měn píšou za peněžní částkou. V textech je lze uvádět za ní i před ní.
+++
120 €; 18,50 €.
Cena výrobku se bude činit cca Kč 500,-.
Nabízíme Vám slevu 2 500 Kč.
---
Není-li některá měnová značka v nabídce textového procesoru, můžeme ji vypsat slovy.
+++
420 kanadských dolarů
---
V bankovní praxi se měnové jednotky vyjadřují třípísmennými kódy.
+++
CZK 24,20; ATS 500,00; CHF 105,15; NGL 115,20; EUR 180,00
---
  1. Matematické značky
Čísla se od matematických značek oddělují mezerami.
Značka minus je stejně dlouhá a stejně vysoko jako vodorovná čárka ve značce plus; v korespondenci se nahrazuje klasickou pomlčkou.
Značky pro násobení jsou položeny do stejné výšky jako značka minus a rovnítko; v korespondenci se mohou nahrazovat malým x, resp. interpunkční tečkou.
Pokud ovšem použijeme interpunkční tečku, nikdy nebude položena do stejné výšky jako značka minus a rovnítko. Chceme-li vyhovět normě co do položení značky, musíme použít nabídku symbolů. V našem vzoru jsme symbol nevkládali, jelikož se zobrazí příliš tučně. Jako značku pro dělení používáme dvojtečku.
+++
8 + 20 = 28
45 - 3 = 42
a + b = c
5 x 16 = 80
60 : 5 = 12
a . b = x
---
Pokud značky plus a minus vyjadřují hodnotu čísla, předsazují se bez mezery.
+++
+15 °C; -20 °C
----
V textu se matematické značky mohou vypisovat slovně.
+++
Podle dohody jsme zaplatili celkové množství ložisek minus 2 vadné kusy. Uvádíme cenu plus 785 Kč DPH.
---
  1. Procento, promile
Procento se píše značkou, která je v klávesnici počítače.
Promile lze vyjádřit značkou nebo desetinným číslem.
V textových editorech je možno využít zásobu symbolů nebo kód značky.
+++
Úrok 5 %, 3 1/2 % slevy; spád 8 ‰
---
Složená přídavná jména se píší bez mezery mezi číslem a značkou.
+++
15% penále = 15procentní penále
---
  1. Rozměry a tolerance
Při psaní rozměrů a tolerancí se ke každému číslu připojuje značka nebo se čísla uvedou v závorce.
+++
20 mm x 50 mm x 120 mm; (20 x 50 x 120) mm
---
Značka pro toleranci se z obou stran odděluje mezerami. Textové procesory využívají zásobu symbolů nebo kód značky.
+++
20 ± 1; (50 ± 5) °C;
(16 ± 3) mm nebo 16 mm ± 3 mm
---
  1. Měřítko, poměr
Čísla se od dvojtečky mezerami neoddělují.
+++
Nákres byl zhotoven v měřítku 1:100.
---
  1. Skóre
Čísla se od dvojtečky mezerami neoddělují.
+++
Zápas Sparta – Slávia skončil s výsledkem 2:1.
---
  1. Průměr
Mezi značkou pro průměr a číslem je mezera; značka pro palec se připojuje bez mezery.
Pokud značku v zásobě symbolů svého textového procesoru nenaleznete, nezbývá než ji vypsat.
+++
Hadice o průměru 1/2" (palce).
---
  1. Exponenty, indexy
Exponenty a indexy se připojují k číslici nebo k písmenu bez mezery na následující znakovou rozteč.
V textovém editoru se využívá funkce "horní index" a "dolní index".
+++
(a + b)2; 10-5; 300 m3; 12 m2; H2SO4; CaCO3; HNO3
---
  1. Úhlový stupeň, minuta, vteřina
Tyto značky se používají při zápisu přesných údajů směru, zeměpisných souřadnic apod., nikoli při časových údajích. Mezi číslem a následující značkou se nevynechává mezera.
+++
Úhel 15°; 35°27´5"
---
Značku pro stupeň buď najdeme na klávesnici nebo vložíme ze symbolů (Vložit – Symbol). Úhlové minuty se mohou vyjádřit diakritickou čárkou, úhlové vteřiny uvozovkami.
  1. Teplotní stupně
Značka pro stupeň se připojuje těsně ke značce stupnice. Mezi číslem a značkou je mezera.
+++
-15 °C; 69 °F
---
  1. Paragraf
Značka se píše pouze ve spojení s číslem. Uvádí-li se více paragrafů, značka se píše jen jednou.
Za značkou § se vždy dělá mezera.
+++
§ 23; § 121, 123 a 125;
podle § 29 odst. 1 písm. a) zákona č. 98/1991 Sb.
---
  1. Značka & (et)
Tato značka se uplatňuje především u psaní firemních názvů.
+++
Laurel & Hardy, Maine & Co
---
Před a za značkou & se dělá mezera. Pokud si ale podnikatel zaregistruje značku své firmy bez mezer, pak se mezera v názvu nedělá.
V textovém procesoru se používá zásoba symbolů nebo kód značky. Další možnost je volba z klávesnice přepnutím na anglickou klávesnici (nejčastěji se používá k přepnutí mezi klávesnicemi spojení kláves SHIFT+ALT nebo volby v panelu START. Musíme dát pozor na to, abychom po napsání příslušného znaku přepli klávesnici zpět - v opačném případě bychom používali i nadále anglické znaky.
Značka & se může nahradit spojkou "a"; v názvech zahraničních firem se překládá do příslušného jazyka.
  1. Značka # (dvojitý kříž)
Používá se jen ve spojení s následujícím číslem (nahrazuje slovo "číslo").
V obchodní praxi se tato značka používá velice zřídka. Pokud se používá, pak se odděluje od textu mezerami.
Značka se běžně využívá při tvorbě webových stránek – kódy pro barvy apod. V tom případě se mezery nedělají.
+++
Přímočaré pily # 47 již nejsou na skladě.
---
V textu se značky, pokud nejsou použity s číslem, vypisují.
+++
Bude třeba několik metrů látky. Vyteklo mnoho litrů vody. Bylo rozhodnuto podle uvedeného paragrafu. Schůze se zúčastnilo jen malé procento voličů.
---           

Kapitola 3: Čísla

  1. Členění čísel
Čísla, která mají více než tři místa vlevo nebo vpravo od desetinné čárky, se člení do skupin o třech místech jednou mezerou. Čtyřmístná čísla se rovněž člení mezerou (kromě letopočtů).
Aby se čísla při automatickém lámání řádků nerozdělila, můžeme do nich vkládat pevnou mezeru klávesami CTRL+SHIFT+MEZERNÍK.
+++
17 867,8 m; 1 250 000 obyvatel; 5,756 g; 2 000 km; 0,564 8 g zlata
---
  1. Zlomky
  • Desetinné zlomky
Desetinné zlomky se od jednotek oddělují desetinnou čárkou. Před ní ani za ní se nedělá mezera. Jestliže se desetinné zlomky píšou za sebou, oddělují se středníkem.
+++
12,76; 98,50; 45,67; 100,006; 19,09
--- 
  • Obyčejné zlomky
Zlomky se šikmou zlomkovou čarou se píšou bez mezery. Ve smíšeném čísle se zlomek od celého čísla odděluje mezerou.
+++
1/2; 3/4; 10 3/4 kg; 7 1/2 m; 8 11/12 ha
---
Pokud cheme vyjádřit zlomek s vodorovnou zlomkovou čarou, musíme použít nástroj k editování rovnic,
  1. Peněžní částky
Při psaní peněžních částek se z bezpečnostních důvodů skupiny tří čísel mohou oddělovat tečkou. Zaokrouhlená čísla nebo přibližné částky lze uvádět bez desetinných míst, značka měny nebo vypsaný název měny se v takovém případě uvádí za číslem.
+++
1.543,78 € nebo 1.543,78 eur; Kč 120,- (Kč 120,--)
Měsíční příjem nad 15.000 Kč; cena cca 4.700 Kč
0,50 Kč nikoli -,50 Kč
---
  1. Sestavy čísel
V sestavách se čísla píšou pod sebe podle řádu. Vychází se od desetinné čárky, za ní se uvádí stejný počet míst. Nejsou-li u některých čísel udány desetinné hodnoty, píšou se nuly.
Sloupce se pod posledním řádkem podtrhávají podtrhávací čarou. Podtržení začíná pod/nad prvním místem sloupce a končí pod posledním místem. Početní značky + a - před částkami nebo před čísly se podtrhávají spolu s čísly. Součty lze podtrhout dvojitou čarou (případně se mohou zvýraznit tučně).
  1. Kalendářní data
Jednotné psaní dat stanoví ČNS ISO 8601.
Při vyplňování rubrik, v odvolacích údajích, pro počítačové zpracování apod. se datum píše bez mezer jako značka. Měsíc se vyjadřuje číslem, den a měsíc se píše vždy dvoumístně. Letopočty po roce 2000 se uvádějí čtyřmístně.
Při sestupném uspořádání se údaje oddělují spojovníkem, při vzestupném uspořádání tečkou. V tomto případě je tečka součástí značky, nejde o interpunkční tečku.
+++
2007-06-01
2007-03-08
06.02.2007
---
V souvislém textu, v osobních dopisech, na peněžních dokladech, v právních písemnostech apod. se měsíc vypisuje slovem, 1.-9. den v měsíci se uvádí jednomístně, celé datum se píše vzestupně.
+++
Vaši objednávku jsme vyřídili již 25. října 2007. Faktura byla uhrazena 2. července 2007.
---
V českém prostředí se v souvislém textu připouští také numerické psaní měsíce; v tom případě musí být za tečkami pevné mezery. Z bezpečnostních důvodů to není vhodné. (Nikdy nelze psát 3.5.2007)
+++
Zásilku můžete vyzvednout 4. 6. 2007
Lépe: Zásilku můžete vyzvednout 04.06.2007
---
V datu není za místem odeslání čárka.
+++
Břeclav 11. října 2007
V Praze 14. března 2007
---
  1. Časové údaje
Časové údaje se píšou sestupně, dvoumístně a oddělují se dvojtečkami. Hodiny, minuty a sekundy lze krátit značkami h, min, s nebo zkratkami hod., h., min. V textu se časové údaje píší jednomístně.
+++
12:45:10
06:15 h
---
V souvislém textu se hodiny, minuty a sekundy mohou uvádět též jednomístně.
+++
Začátek jednání je plánován na 8:00 hodin, proto se dostavte již v 7:30.
---
Desetiny a setiny sekundy se oddělují desetinnou čárkou.
+++
1,28 s; výkon 04:15:58,11; rekord se zlepšil o 0,28 s.
---
  1. Spojený údaj data a času
Pro zpracování na počítačích lze napsat datum a čas jako ucelenou značku.
+++
2007-06-04T12:20:58
---
  1. Telefonní a faxová čísla
Telefonní a faxová čísla se člení podle pokynů uvedených v aktuálních Zlatých stránkách.
+++
+420 222 232 425
515 438 122
603 251 654
---
  1. Ostatní čísla
Rodná čísla, čísla občanských a řidičských průkazů, evidenční čísla cestovních dokladů, čísla bankovních účtů, evidenční čísla motorových vozidel, čísla norem, IČ, DIČ atd. se člení v souladu s příslušnými předpisy.
  1. Spojení čísel se slovy nebo písmeny
Mezera se nedělá tam, kde se spojuje číslo se slovem nebo s písmenem v jedno slovo nebo v jednu značku.
+++
20násobek; 4násobný; 12denní; 2krát; odd. IIIb; Záběhlická 15a; formát A5
---
  1. Římské číslice
Římské číslice se píší velkými písmeny abecedy.
+++
I = 1
V = 5
X = 10
L = 50
C = 100
D = 500
M = 1 000
---
Menší číslo před větším se odečítá (XL = 40), menší číslo za větším se přičítá (CX = 110).
V sestavách se římské číslice řadí od levé svislice. V přehledech se připojený text píše od nové svislice, nastavené podle nejdelšího čísla.
+++
Teplotní pásy na zemském povrchu
I. Rovníkový
II. Vnější tropický
III. Subtropický
IV. Mírný
V. Subpolární
VI. Polární
---            

Kapitola 4: Kontrolní otázky

  1. Jaký je rozdíl mezi spojovníkem a pomlčkou?
  2. Oddělujeme čísla od matematických značek mezerou?
  3. Kam patří mezera/y při psaní telefonních čísel?
  4. K čemu slouží editor rovnic?
  5. Jakým způsobem píšeme peněžní částky a časové údaje?
  6. Které způsoby psaní kalendářních dat se užívají?

Kapitola 5: Cvičení

  1. Napište v editoru rovnic vzorce pro výpočet povrchu rotačního kužele, rotačního komolého kužele, objemu kulové úseče a výseče. Vzorce najdete ve strojnických tabulkách.

Kapitola 6: Autotest

  1. Ve které větě je chyba?




     
  2. Ve které možnosti není chyba?




     
  3. Ve které variantě je chybně napsaný časový údaj?




     
  4. Ve které variantě je napsaný chybný tvar?




     
  5. Ve které možnosti není chyba?




     

Lekce 10: Formální zpracování maturitní práce I.

Cílem této lekce je zopakování a procvičení základů práce s textem - formátování odstavců, zobrazení netisknutelných znaků, kopírování, a přesouvání textu pomocí schránky. V dalším oddíle dojde k procvičení formátování písma - nastavení druhu, velikosti, řezu a barvy písma, využití symbolů v textu, nastavení horního a dolního indexu, kopírování formátu písma, změna proložení a měřítka znaků.

Kapitola 1: Odstavec

Základem textu je odstavec. Jde o část textu ukončenou klávesou ENTER. Klávesa ENTER vloží na místo kurzoru konec odstavce a přesune kurzor na další řádek. Protože se v textu neobjeví žádný viditelný znak, často se v užívání této klávesy chybuje. Uživatelé „entrováním“ zvětšují mezery mezi nadpisy a odstavcem, mezi jednotlivými odstavci, odskakují na další řádek a přecházejí občas pomocí této klávesy i na novou stránku. Vůbec si přitom neuvědomí, že právě pro odstavec ohraničený klávesou ENTER je vymezen styl, který má charakteristické vlastnosti, a pokud se podaří „odentrovat“ několik odstavců se stylem obsahu, nestačí se divit, co se posléze vygeneruje při automatickém vytváření obsahu. Ani nehovoříme o tom, co nastane, když budeme text kopírovat do schránky a přenášet do jiného dokumentu.           

Kapitola 2: Netisknutelné znaky

Jsou to pomocné znaky, které se v běžném textu neobjevují, ale při formátování dokumentu mají rozhodující úlohu. Zobrazíme je na kartě ve skupině tlačítkem pro netisknutelné znaky . Stisknutím tlačítka se ikona zabarví a zobrazí se netisknutelné znaky.
K nejdůležitějším netisknutelným znakům patří:
  • - konec odstavce (klávesa ENTER), text pokračuje na dalším řádku;
  • - mezera (klávesa MEZERNÍK), důležitý znak při formátování textů, pro její nadužívání a zneužívání platí totéž, co pro ENTER – většinu problémů „rozhozeného“ textu při formátování mají na svědomí právě tyto klávesy;
  • - pevná mezera (někdy se jí také říká „tvrdá mezera“) – pevně spojí dvě slova na jednom řádku v rámci odstavce. Automaticky se vkládá s některými jednopísmennými předložkami a její praktické využití je např. u data, pokud vychází na konci řádku. Použití je jednoduché – postavíme se kurzorem na místo, kde chceme vložit pevnou mezeru a současně stiskneme kombinaci kláves CTRL+SHIFT +MEZERNÍK. Alternativní příkaz pro pevnou mezeru s číselnou kombinací je ALT+0160;
  • - konec stránky – text za tímto znakem bude pokračovat odstavcem na nové stránce. Tento znak se vkládá kombinací kláves CTRL+ENTER. Někdy je výhodné nadefinovat vkládání konce stránek do stylu – např. u nadpisu 1. úrovně je výhodné vložit konec stránky před tento nadpis – to nám zaručí, že každý nadpis označený tímto stylem bude začínat na nové stránce;
  • - kotva obrázku – pomocí tohoto znaku je možné „ukotvit“ obrázek k příslušnému odstavci;
  • - tabulátor – posouvá text za znakem za nejbližší zarážku. Vkládá se klávesou TAB .
S netisknutelnými znaky je možné pracovat stejně jako s ostatními - je možné je mazat, vkládat, kopírovat, přesouvat. Pokud se nám při práci s rozsáhlejší částí textu „rozjede“ formát, má to na svědomí na 99% buď absence, nebo naopak nadbytečná přítomnost některého netisknutelného znaku.         

Kapitola 3: Práce s textem

  1. Pohyb v textu
  • HOME – přesun kurzoru na začátek řádku
  • END – na konec řádku
  • PAGEUP (PgUp) – o obrazovku nahoru
  • PAGEDOWN (PgDn) – o obrazovku dolů
  • CTRL+HOME – začátek dokumentu
  • CTRL+END – konec dokumentu
  1. Režim přepisování textu
MS Word 2007 umožňuje dva režimy psaní textu. Je to
  • vkládání, které posouvá text za kurzorem a vkládá text nový a
  • přepisování, kdy se při psaní vloží nový text, kterým se přepisuje text původní.
Tato funkce může být mnohdy velmi užitečná a dá se snadno přepínat klávesou INSERT. K tomu je třeba nastavit v tlačítku MS Office v levém horním rohu okna v menu Možnosti aplikace Word v nabídce Upřesnit volbu Ovládat režim přepisování klávesou INS. Současně je třeba pro přehled zapnout indikaci aktivovaného režimu na stavovém řádku dole. Klikneme na stavový řádek pravým tlačítkem myši a zatrhneme z nabídky možnost přepsat. Na stavovém řádku se objeví indikátor Vložit/Přepsat, který je možný přepínat podle potřeby klávesou INS.
  1. Označování textu
Abychom mohli provést změny v rozsáhlejším textu (kopírování, přesouvání, mazání), musíme nejdříve označit tu část textu, které se úpravy dotknou. Text označujeme pomocí myši nebo klávesnice. Máme-li označený určitý úsek textu, musíme mít na paměti, že jakýkoliv úkon ovlivní celý text (např. stisk MEZERNÍKU nahradí celý text mezerou).
Několik příkazů k výběru textu pomocí myši:
  • dvojklik v textu označí slovo;
  • trojklik v textu označí odstavec;
  • dvojklik v nulté pozici označí odstavec (nultá pozice je nalevo od textu, kdy ukazatel myši směřuje doprava );
  • trojklik v nulté pozici označí celý dokument, stejný efekt má kombinace kláves CTRL+A;
  • kombinace CTRL+ kliknutí na slovo označí celou větu.
  1. Kopírování a přesouvání textu
    1. Pomocí myši:
  • kopírování - označit a táhnout se stisknutou klávesou CTRL;
  • přesun – označit a táhnout.
    1. Pomocí schránky a klávesových zkratek:
CTRL+X – vyjmout označený text označený text a uložit ho do schránky;
CTRL+C – zkopírovat označený text do schránky;
CTRL+V – vložit text ze schránky do pozice, v níž je umístěn kurzor.
    1. Pomocí ikon na kartě skupina :
  • vyjmout - ;
  • kopírovat - ;
  • vložit - .

Kapitola 4: Formát písma

Formát písma = jeho vzhled, t. j.
  • velikost
  • řez (normální, tučné, kurzíva, podtržené)
  • typ (font)
  • barva
  • proložení znaků ...
Nastavuje se na kartě ve skupině . Pro psaní rovnic a chemických značek si připomeňme užití horního indexu a dolního indexu . Pokud budeme mít v textu větší rozestup mezi písmeny, důrazně doporučujeme neprokládat znaky mezerníky, ale upravit rozestup mezi znaky příslušným nástrojem.
Kromě standardních druhů písma nabízí Windows také znakové sady, které místo písmen obsahují symboly. Nejčastěji užívanými sadami symbolů jsou Wingdings a Symbol. Jsou dostupné na kartě pod tlačítkem .
Ve stejné skupině nástrojů je nástroj, který slouží k editování rovnic a matematických výrazů. Je označen tlačítkem a v nabídce je nadefinováno několik nejužívanějších matematických formulí (např. binomická věta, Fourierovy řady...). Kliknutím na nabídku se rozbalí další karta Nástroje rovnic, s jejíž pomocí můžeme intuitivně vytvořit jakoukoli matematickou formuli.
Formát písma je souhrn vlastností, které jsou nastaveny pro libovolný znak. Pro kopírování formátu slouží tlačítko Kopírovat formát na kartě . Tímto nástrojem je možné kopírovat i formát odstavce, styl apod.
Vybraný text označíme, stiskneme tlačítko a se stisknutým levý tlačítkem myši označíme úsek, který chceme podle tohoto formátu upravit. Není-li vybrán žádný znak, kopíruje se formát na celý odstavec. Pokud na tlačítko Kopírovat formát klikneme dvakrát (dvojklikem), můžeme kopírovat formát na více objektů až do chvíle, kdy příkaz zrušíme klávesou ESC.         

Kapitola 5: Kontrolní otázky

  1. Co je to odstavec?
  2. Které netisknutelné znaky znáte?
  3. Jakými způsoby je možné označit slovo, větu, odstavec, celý text?
  4. Jaká jsou klávesová spojení pro vyjmutí textu, zkopírování a vložení textu?
  5. Co je to horní a dolní index a kde se tyto znaky používají?

Kapitola 6: Cvičení

  1. Zkopírujte z internetu libovolný stránkový text a vložte jej jako neformátovaný text do MS Word 2007.
  2. Zobrazte netisknutelné znaky a pomocí hromadných příkazů odstraňte konce řádků a odstavců.
  3. Rozčleňte text do odstavců a naformátujte jednotlivé nadpisy a odstavce bez pomocí stylů.
  4. Procvičte si označování textu, kopírování, vyjímání textových bloků a vkládání pomocí klávesových zkratek a s použitím ikon a příkazů MS Word 2007.
  5. Upravte text do tisknutelné podoby (zarovnání do bloku, písmo a odstavec s odsazením prvního řádku, ...).

Kapitola 7: Autotest

  1. Odstavec je část textu vymezená znakem pro klávesu





     
  2. Pevná mezera se vkládá do textu kombinací kláves




     
  3. Klávesová kombinace CTRL+HOME přemístí kurzor




     
  4. Trojklik v textu označí




     
  5. CTRL+ kliknutí v textu označí




     

Lekce 11: Formální zpracování maturitní práce II.

Další část formálního zpracovávání textu se zabývá problematikou práce se styly, odrážkami a číslováním, ohraničením a stínováním textových objektů.

Kapitola 1: Práce se styly

Styl je souhrn formátů (písma, odstavce, tabulátorů, odrážek a číslování ...), který je možné přiřadit libovolnému textu. Výhodou používání stylů je okamžitá změna formátů všech odstavců s přiřazeným stylem, pokud změníme formát přímo ve stylu a možnost pracovat se všemi texty jednotlivého stylu (např. vytváření seznamů, obsahu apod.).
Každý odstavec (tedy úsek textu vymezený na konci netisknutelným znakem klávesy ENTER) má vymezený určitý styl (výchozí je styl Normální), který je na kartě ve skupině zvýrazněn orámováním.
Umístíme-li kurzor myši na styl, text v dokumentu se zobrazí ve výsledném formátu tak, že vidíme, jak bude text při přeformátování vypadat. Kliknutím potvrdíme vybraný styl a vlastnosti zvoleného odstavce se změní podle zvoleného stylu (styl se přiřadí odstavci, který byl označen nebo ve kterém byl umístěn textový kurzor).
Ve skupině je zobrazeno pouze několik stylů, ostatní jsou k dispozici pod tlačítkem Více .
Styly mohou být definované pro odstavec, pro znak nebo propojené (pro odstavec i znak), pro tabulku nebo číslovaný seznam.
K výchozím stylům dokumentu patří:
  • Normální: styl odstavce s nastaveným řádkováním 1,15 a mezerou za odstavcem 10 bodů;
  • Bez mezer: je odvozen od normálního stylu s jednoduchým řádkováním a bez mezery za odstavcem;
  • Nadpis 1: styl pro nadpis první úrovně;
  • Nadpis 2: styl pro nadpis druhé úrovně.
Styl odstavce je pojmenovaný souhrn nastavených formátů.
Jeden ze způsobů vytvoření stylu:
  • nastavíme v odstavci všechny požadované formáty písmo, odstavec, tabulátory, odrážky, číslování a další);
  • trojklikem na libovolné slovo označíme celý odstavec (můžeme ho vybrat i jinak, třeba myší)
  • na kartě ve skupině klikneme na tlačítko Více - tím se zobrazí galerie stylů;
  • zvolíme položku Uložit výběr jako nový rychlý styl;
  • v dialogovém okně Vytvořit nový styl podle formátování zadáme název a potvrdíme tlačítkem OK.
Při vytváření nového stylu tímto způsobem se nastaví typ stylu Propojený (odstavec a znak). Jak bylo uvedeno výše, máme k dispozici další dva typy stylů – Odstavec a Znak. Tyto typy můžeme měnit v dialogu Vytvořit nový styl podle formátování tlačítkem Změnit, když ze seznamu Typ stylu vybereme patřičný typ stylu. Touto změnou se mění formát, který se podle výběru přiřazuje buď odstavci, nebo pouze označeným znakům a slovům.
Jiným způsobem můžeme styl vytvořit tak, že:
  • označíme odstavec s výchozím stylem, na kterém bude nový styl založen;
  • na kartě ve skupině klikneme na tlačítko Více a v galerii stylů klikneme na položku Uložit výběr jako nový rychlý styl;
  • v dialogovém okně Vytvořit styl podle formátování klikneme na tlačítko Změnit. Zobrazí se rozšířené dialogové okno, ve kterém nastavíme tyto vlastnosti:
  • Název: = název stylu;
  • Typ stylu: =
  • styl písma a odstavce,
  • styl znaku,
  • styl tabulky,
  • styl číslovaného seznamu,
  • Styl založený na: = název výchozího stylu – nový styl má nastaveny pouze vlastnosti, jimiž se od výchozího stylu liší;
  • Styl následujícího odstavce: = název stylu, který bude za stylem přiřazen jako následující po stisknutí klávesy ENTER;
  • Formátování: = veškeré dostupné formáty stylu.
V průběhu práce s textem můžeme libovolný styl aktualizovat podle nastaveného formátu. Musíme však při tomto úkonu mít na paměti, že se s nastalou změnou formátu změní také podoba všech odstavců, které mají příslušný styl přiřazen – změníme-li tedy např. nadpis na druhé úrovni, změní se tímto způsobem všechny nadpisy druhé úrovně.
Aktualizace stylu:
  • označíme odstavec s přiřazeným stylem, který chceme aktualizovat;
  • nastavíme formáty, které chceme přidat do stylu;
  • na kartě na kartě ve skupině klikneme v galerii stylů pravým tlačítkem myši na přiřazený styl a potom na položku Aktualizovat podle výběru (pokud není styl zobrazen, nejprve musíme kliknout na tlačítko Více ).

Kapitola 2: Odrážky a číslování

Pro jednotlivé odstavce je možné využít formát číslování nebo odrážek. V praxi to znamená, že jednotlivé položky číslování musí být od sebe odděleny klávesou ENTER.
Číslování přiřadí nalevo od odstavce pořadové číslo. Vytvoříme ho pomocí tlačítka Číslování ve skupině na kartě . Tlačítko přiřadí označeným odstavcům naposledy zvolený formát z galerie stylů. Po kliknutí na tlačítko se před odstavec vloží číslo a změní se odsazení. Text prvního řádku a ostatních řádků bude odsazen podle značek Odsazení zleva a Předsazení prvního řádku a umístění čísla bude podle značky Odsazení prvního řádku. Stejným způsobem jsou formátovány odrážky. Odsazení a číslování můžeme nadefinovat i jako součást stylu.
Použijeme-li v průběhu psaní textu číslování vícekrát, můžeme buď navázat na předchozí a pokračovat v započatém číslování nebo začít číslovat od začátku.
Volbu provedeme tak, že:
  • označíme odstavec, od kterého chceme změnu provést;
  • klikneme na vybraný odstavec pravým tlačítkem myši;
  • zvolíme z možností Znovu číslovat od 1 nebo Pokračovat v číslování nebo pro nastavení vlastní hodnoty číslování Nastavit hodnotu číslování.
Pro nastavení a případnou úpravu vzhledu odrážek slouží na kartě ve skupině rozbalovací tlačítko Odrážky , pod nímž je v galerii k dispozici 7 přednastavených odrážek, které lze okamžitě kliknutím přiřadit k označenému textu. Položkou Žádné můžeme odrážky v textu zrušit. Položkou Definovat novou odrážku můžeme vytvořit odrážku novou – jako výchozí znak odrážky můžeme volit z dostupných znaků symbolů, obrázků nebo znaků dostupných písem. Opět je třeba na tomto místě doporučit střídmost a zdrženlivost – pokusme se nejdříve vybírat si z přednastavených odrážek – v odborném textu dobře vypadají běžně užívané pomlčky a tečky. Doporučujeme vyhýbat se výrazným znakům a obrázkům, aby zbytečně neodváděly pozornost od vlastního textu.         

Kapitola 3: Víceúrovňové číslování

Víceúrovňové číslování slouží k rozdílnému číslování jednotlivých odstavců v závislosti na jejich úrovni.
Úrovně se přiřazují dvěma způsoby:
  • ruční změna úrovně odstavce pomocí položky Změnit úroveň seznamu v některém z nástrojů odrážek a číslování;
  • automatické přiřazení úrovní konkrétním stylům, které jsou odstavcům přiřazeny – na jejich základě jsou odstavce číslovány.
  1. Nastavení víceúrovňového číslování odstavcům
  • označení odstavce, kterému budeme přiřazovat víceúrovňového číslování;
  • na kartě ve skupině klikneme na tlačítko Víceúrovňový seznam ;
  • kliknutím na styl číslování z galerie stylů přiřadíme vybraný styl všem označeným odstavcům. Číslování zrušíme výběrem položky Žádné u označených odstavců;
  • nastavíme požadovanou úroveň pomocí položky Změnit úroveň seznamu.
  1. Přiřazení stylu odstavce k úrovni číslování
  • na kartě ve skupině klikneme na rozbalovací šipku tlačítka Víceúrovňový seznam ;
  • zvolíme položku Definovat nový víceúrovňový seznam;
  • v seznamu úrovní zvolíme úroveň, které chceme přiřadit styl;
  • pokud dialogové okno neobsahuje všechny dostupné položky, klikneme na tlačítko Více;
  • v rozbalovacím seznamu Propojit úroveň na styl a vybereme styl pro přiřazení;
  • pro každou úroveň je možné měnit číselný formát v sekci Formát číslování – v textovém poli Zadejte formát čísel můžeme k symbolu číslování zobrazeném na šedém podkladu přidávat znaky, které budou u každého čísla odstavce (tečka, závorka, ...).
(Pro účely maturitní práce budeme používat víceúrovňové číslování nadpisů, a to tak, že nadpis 1 bude mít jednoduché číslování bez tečky s názvem kapitola – tedy 1 Kapitola xxx, nadpis 2 bude mít první číslo s tečkou a druhé bez tečky – tedy 1.1 Podkapitola xxx – dále podobně 1.1.1, 1.1.1.1 atd.)
  • rozbalovací seznam Styl číslování pro tuto úroveň slouží k výběru způsobu číslování (arabská čísla, římské číslice, písmena abecedy) nebo symbolů odrážek. Tlačítkem Písmo vybereme formát písma. Číselná hodnota Začít od představuje hodnotu, od které bude číslování odstavců začínat. Dalším parametrem je Umístění, které umožňuje zarovnávání čísel odstavců pod sebou.

Kapitola 4: Ohraničení

Ohraničení je rámeček, který můžeme přiřadit vybrané části textu nebo odstavcům.
  • označíme část textu nebo odstavec, který chceme orámovat;
  • na kartě ve skupině klikneme na rozbalovací šipku tlačítka Ohraničení a zvolíme směr, ve kterém chceme označený text ohraničit (např. Vnější ohraničení, Dolní ohraničení apod.).
Pokud není označen žádný text, ohraničí se celý odstavec, v němž je umístěn kurzor.
Automatické spodní ohraničení odstavce
Zadáme-li na začátek odstavce text --- a poté odklepneme ENTER, nahradí se pomlčky jednoduchou vodorovnou čarou, která je přiřazena předešlému odstavci jako spodní ohraničení. Pro odstranění této čáry musíme na kartě ve skupině vybrat z rozbalovacího tlačítka Ohraničení možnost Bez ohraničení .
(Nesprávně se občas někdo pokouší dosáhnout stejného efektu, tj. čáry např. za nadpisem tím, že zvolí u nadpisu podtržené písmo a pak do konce řádku doklepe netisknutelné znaky MEZERNÍKU – takhle tedy v žádném případě ne!!!. V případě změny okrajů stránky, nebo kopírování a vkládání textu do jiného souboru dojde k vážným problémům s formátováním. A to nehovoříme o potížích při generování obsahu.)           

Kapitola 5: Kontrolní otázky

  1. Co označujeme při práci s textovým procesorem jako styl?
  2. Které prvky je možné v rámci stylu definovat?
  3. Kde používáme odrážky?
  4. Co je víceúrovňové číslování a jak se používá?
  5. Kdy používáme ohraničení?

Kapitola 6: Cvičení

  1. Z internetového zdroje získejte dvoustránkový text, zkopírujte ho a vložte jako neformátovaný text do MS Word 2007.
  2. Odstraňte hromadným příkazem nadbytečné konce řádků, odstavců, mezerníky a nadefinujte vlastní styl pro nadpis první úrovně a základní text.
  3. Pro tyto dva styly vytvořte vlastní klávesové zkratky a pomocí výběru textu a klávesových zkratek převeďte jednotlivé části textu na styly.
  4. Vyberte část textu, která bude nadpisem druhé úrovně - upravte vlastnosti tohoto textu a změňte styl nadpisu druhé úrovně podle tohoto upraveného textu.
  5. Vytvořte pod sebe několik textových bodů a označte je odrážkami.
  6. Odrážky změňte na číslování.
  7. Vytvořte libovolný víceúrovňový číslovaný seznam se třemi úrovněmi číslování.

Kapitola 7: Autotest

  1. Který z uvedených stylů začíná nejčastěji na nové stránce?




     
  2. Čím jsou od sebe odděleny jednotlivé číslované položky?




     
  3. Pokud není označen žádný text, ohraničí se:




     
  4. Je možné kombinovat odrážky a číslování?



     
  5. Nadpis třetí úrovně budeme číslovat




     

Lekce 12: Formální zpracování maturitní práce III.

Poslední část celku zabývajícího se formálním zpracováním maturitní práce se soustředí na formátování a vzhled stránky, textové nástroje, formátování tabulek, vkládání objektů, odkazů a generování obsahu a seznamů.

Kapitola 1: Vzhled stránky

Příprava dokumentu k tisku vyžaduje další možnosti zobrazení. Ke změně zobrazení používáme tlačítka v pravém dolním rohu editoru. K dispozici máme tato zobrazení:
  • Rozložení při tisku – výchozí zobrazení, je vhodné při nastavování předtiskových úprav stránky (okrajů, záhlaví, zápatí). Text je zobrazen na samostatných stránkách v té podobě, v jaké bude vytištěn;
  • Čtení na celé obrazovce – zobrazí na obrazovce dvě protější stránky – stejně jako při čtení knihy. Tento pohled je vhodné při procházení protilehlých stran a sledování umístění grafů, obrázků a jiných objektů;
  • Koncept – je výhodný pro psaní souvislého textu. Jednotlivé stránky jsou pouze odděleny vodorovnou tečkovanou čarou a text pokračuje jako souvislý pás;
Při práci s dokumenty si lze vybrat ještě další způsoby zobrazení, pro naši potřebu budou tyto tři základní typy dostačující. Na posuvníku nástroje Lupa můžeme nastavit velikost zobrazovaného objektu – ve stavovém řádku aplikace se objevuje údaj v procentech. Pro nejlepší práci s textem je vhodné použít měřítko zobrazení Šířka stránky – kromě celé šířky řádku vidíme i pravý a levý okraj.
Nastavení okrajů můžeme provést několika způsoby (např. pomocí pravítka). Pro naše účely bude nejbezpečnější použití přesného nastavení dokumentu v dialogovém okně Vzhled stránky:
Na kartě ve skupině klikneme na tlačítko pro rozbalení dialogového okna Vzhled stránky. Zde můžeme na kartě Okraje nastavit horní, dolní, levý a pravý okraj dokumentu.
Důležitá je Orientace stránky. Běžně používáme svislou orientaci, může se nám ale stát, že budeme potřebovat do dokumentu vložit několik stránek s odlišnou orientací (např. tabulka nebo obrázek „naležato“) – nastavení je možné
  • Na celý dokument – což zřejmě nepřipadá v úvahu;
  • Na tento oddíl – musíme příslušný oddíl oddělit koncem oddílu;
  • Od tohoto místa dále – to bude zřejmě náš případ – změníme orientaci stránky, vložíme to, co potřebujeme vložit a na konci opět změníme orientaci na svislou stránku od tohoto místa dále.
Záhlaví a zápatí dokumentu je část dokumentu v horní a dolní části stránky, do kterého se zadávají údaje „mimo“ hlavní text – např. automatické číslování stránek, logo firmy, název kapitoly, celkový počet stran, apod. Do záhlaví nebo zápatí se dostaneme přímo v dokumentu dvojklikem v oblasti nad horním nebo pod dolním okrajem stránky. V režimu úpravy záhlaví nebo zápatí se zobrazí modrá přerušovaná čára, která odděluje záhlaví, resp. zápatí od zbylé části stránky.
Pro úpravu záhlaví a zápatí pomocí nástrojů je potřeba nejprve na kartě ve skupině kliknout na tlačítko Záhlaví a zvolit z rozbalovací nabídky položku Upravit záhlaví.
Při psaní maturitní práce budeme potřebovat v oblasti záhlaví nebo zápatí především číslovat stránky. Vložení automatického číslování provedeme tak, že klikneme do záhlaví nebo zápatí. V pravé části nabídky se objeví karta Nástroje záhlaví a zápatí, na kterou klikneme. Ve skupině nástrojů Záhlaví a zápatí máme k dispozici nástroj Číslo stránky, pomocí něhož můžeme intuitivně umístit automatické číslování stránek do záhlaví nebo zápatí. K dispozici máme několik přednastavených stylů a můžeme také zadat, od kterého čísla budeme číslovat. Číslování je možné navázat na určitý oddíl, je možné nečíslovat první stránku atd. Aplikace nám tedy umožní začít číslovat stránky až třeba od páté stránky a začít číslování číslem 5.
Záhlaví a zápatí lze propojit ve více oddílech – pozor – propojíme-li záhlaví a zápatí, objeví se nám ve vlastnostech odkaz Stejné jako minulé. Změníme-li u propojeného záhlaví nebo zápatí cokoli, projeví se tato změna i v propojených oddílech. Budeme-li chtít různá záhlaví a zápatí, vložíme na patřičných místech konce oddílu a propojení zrušíme. Všechny uvedené příkazy provádíme na kartě Nástroje záhlaví a zápatí.
Oddíl je samostatná část textu, u které lze měnit vzhled stránky, záhlaví a zápatí. Pokud je text rozdělen do více oddílů, lze nastavit následující možnosti začátku aktuálního oddílu:
  • Průběžný – nastaví typ oddílu jako průběžný – používá se zejména pro vícesloupcové sazby na jedné stránce – pro naše účely zřejmě nepoužitelný;
  • Na novém sloupci – nastaví konec oddílu s tím, že text následujícího oddílu začíná ve druhém sloupci;
  • Na nové stránce – nový oddíl začíná na další stránce – tento typ bude pro naše účely nejčastější;
  • Na liché stránce;
  • Na sudé stránce.

Kapitola 2: Textové nástroje

Kontrola pravopisu v MS Word 2007 je nástroj, který může do značné míry správným použitím ulehčit práci. Nesprávným použitím a spoléhání na to, že kontrola pravopisu neodhalila žádné chyby, tudíž musí být text v pořádku, může způsobit řadu nemilých překvapení. Kontrola pravopisu je založena na porovnávání jednotlivých slov v textu se slovníkem jazyka, pro který je konkrétní text zvolen. Pokud není nějaké slovo ve slovníku nalezeno, je zvýrazněno v textu červenou vlnovkou a je považováno za chybu. Zelenou vlnovkou jsou zvýrazněny gramatické chyby (např. čárky ve větě, ale také dva mezerníky – netisknutelné znaky – za sebou apod.). Je třeba důrazně upozornit na to, že kontrola je strojová s větší nebo menší mírou úspěšnosti a nelze na ni při psaní maturitní práce stoprocentně spoléhat.
Kontrolu pravopisu a gramatiky nastavíme:
  • v levém horním rohu aplikace stiskneme tlačítko Office
  • poté aktivujeme tlačítko Možnosti aplikace Word
  • v dialogovém okně Možnosti aplikace Word můžeme v odkazu Kontrola pravopisu a mluvnice nastavit detailně pravidla pro kontrolu pravopisu a gramatiky (budeme-li chtít ve větší míře tyto nástroje používat, vyplatí se věnovat tomuto nastavení zvýšenou pozornost)
Příklady problémů při použití automatických oprav:
  • máme nastavenu opravu Velká písmena na začátku věty – automaticky se nám po každé tečce změní písmeno na velké (což může být třeba v případě napsání dlouhého tvaru data – 25. února 2009 – špatně)
  • podobně Psát první písmeno v tabulce velkým písmenem – je otázkou, zda budeme chtít všechny buňky v tabulce začít velkým písmenem; protože automatické opravy zafungují i při kopírování, můžeme se divit, kde se nám ve výsledném textu objevilo tolik chyb
Nastavení jazyka můžeme provést pro jednotlivý znak, slovo, vybranou pasáž textu nebo pro celý dokument. V maturitní práci budeme potřebovat změnit jazyk minimálně u cizojazyčného resumé, může se nám ale stát, že budeme citovat z cizojazyčné literatury nebo používat cizojazyčnou terminologii. Pokud bychom jazyk nenastavili, vyhodnotil by program text, který by nekorespondoval s patřičným slovníkem, jako chybný.
Nastavení jazyka:
  • označíme cizojazyčný úsek textu
  • na kartě ve skupině aktivujeme tlačítko
  • v dialogovém okně Jazyk je nad dvojitou čárou zobrazen seznam nainstalovaných jazyků, ze kterého můžeme zvolit požadovaný jazyk (většinou bývá istalována kromě češtiny angličtina a němčina – budeme-li chtít další jazyky, je třeba příslušné slovníky naistalovat.

Kapitola 3: Tabulky

  1. Vložení tabulky
    1. Textový procesor MS Word 2007 umožňuje velmi intuitivní vložení tabulky přímo do textu:
  • umístíme kurzor na místo, kam chceme vložit tabulku;
  • na kartě ve skupině nástrojů stiskneme tlačítko Tabulka ;
  • v nabídce tohoto tlačítka vybereme požadovaný počet sloupců a řádků a tuto volbu kliknutím potvrdíme
    1. Tabulku můžeme do textu vložit pomocí dialogu
  • podobně jadko v prvním případě na kartě ve skupině nástrojů stiskneme tlačítko Tabulka ;
  • zvolíme dialogové okno Vložit tabulku a postupně zadáme parametry tabulky - počet sloupců, počet řádků;
  • nastavíme vlastnosti automatického přizpůsobení formátu sloupců
      pevná šířka sloupce v hodnotě Auto= sloupce se nastaví automaticky tak, že výsledná tabulka bude formátována v souladu s nastavením stránky (levý okraj tabulky bude začínat na levém okraji stránky, pravý okraj tabulky bude zarovnán k pravému okraji stránky);
    • šířku je možné přesně zadat v měrných jednotkách (centimetrech);
    • volba Přizpůsobit obsahu = šířka sloupce se bude upravovat v závislosti na nejdelším textu, který se v daném sloupci vyskytne;
  1. Psaní textu do tabulky
Kliknutím do kterémkoli buňky tabulky umístíme kurzor na začátek buňky. Každá buňka se chová stejně, jako textové pole. Můžeme v ní využít všechny možnosti práce s textem. Aktivní je vždy označená buňka (označené buňky).
Mezi buňkami se můžeme pohybovat buď pomocí směrových šipek na klávesnici (nahoru, dolů, doprava, doleva) nebo pomocí klávesy TAB (= následující buňka) nebo kombinací SHIFT + TAB (= předchozí buňka).
Znak tabulátoru vložíme do tabulky pomocí klávesové kombinace CTRL + TAB .
  1. Zarovnání textu v tabulce
Vodorovné zarovnání textu můžeme ve vybraných buňkách měnit stejně jako v případě zarovnání odstavců na kartě tlačítky
  • Zarovnat text vlevo ;
  • Zarovnat na střed ;
  • Zarovnat text vpravo ;
  • Zarovnat do bloku .
Stejného efektu s možností svislého zarovnání textu v buňce tabulky dosáhneme označením příslušného textu v tabulce a zvolením karty v nástrojích pro úpravu tabulky . Na kartě můžeme ve skupině vybírat z devíti možností vodorovného i svislého zarovnání vybraného textu
.
  1. Úprava velikostí řádků a sloupců
  • tažením myši - umístíme-li kurzor na pravý okraj sloupce, změní se zobrazení kurzoru na tento tvar . Se současně stisknutým levým tlačítkem myší můžeme upravit šířku sloupce. dvojklikem na tento kurzor se automaticky přizpůsobí rozměr sloupce nejdelšímu textu v tomto sloupci. Podobně můžeme nastavit i výšku řádku. V tomto případě vypadá kurzor takto - .
  • přesným nastavením v titulku zobrazeném po kliknutí do tabulky na kartě - ve skupině je rozbalovací tlačítko Přizpůsobit , s jehož pomocí můžeme přizpůsobit šířku obsahu, oknu (aby šířka tabulky odpovídala šířce tisknutelné oblasti dokumentu) nebo nastavit pevnou šířku sloupce. Podobně nastavíme i výšku řádku. Nastavení vybraných řádků nebo sloupců na stejnou hodnotu (aniž by se změnila výška nebo šířka celé tabulky) umožňují tlačítka a .
  1. Vkládání nových řádků a sloupců
Po kliknutí v libovolném místě tabulky vybereme titulek s kartou a ve skupině vyberema patřičnou možnost z nabídky
  • Vložit nad
  • Vložit pod pro vložení řádku a
  • Vložit nalevo
  • Vložit napravo pro vložení sloupce vzhledem k pozici kurzoru.
Je-li při vkládání označeno víc řádků nabo sloupců, vloží se takový počet řádků nebo sloupců, jaký je označen.
  1. Odstranění řádků a sloupců
Podobným způsobem, jakým jsme vkládali do tabulky řádky a sloupce, je můžeme odstranit. Slouží k tomu tlačítko Odebrat , které je umístěno ve stejné skupině nástrojů. Můžeme volit z následujících možností:
  • Odstranit buňky = odstranění označených buněk;
  • Odstranit sloupce = odstranění označených sloupců nebo odstranění sloupce,ve kterém je umístěn kurzor;
  • Odstranit řádky = odstranění označených řádků nebo odstranění řádku, ve kterém se nachází kurzor;
  • Odstranit tabulku = odstranění celé tabulky.
Pokud vybereme určitou oblast tabulky a použijeme klávesy DELETE, vymažeme pouze obsah vybraných buněk.
Jestliže všakoznačíme celou tabulku kliknutím na symbol , který se objeví v levém horním rohu nad tabulkou v případě, že se v oblasti tabulky pohybujeme kurzorem, máme k dispozici dvě volby:
  • klávesou DELETE odstraníme obsah zvolených buněk a struktura tabulky se nezmění;
  • klávesou BACKSPACEodstraníme celou tabulku.
  1. Slučování a rozdělování buněk
Dalším nástrojem, který je pro práci s tabulkou užitečný, je tlačítko pro sloučení buněk Sloučit buňky . Vybrané buňky se spojí v jedinou. Opačným postupem, při kterém musíme v dialogu zadat počet řádků a počet sloupců, které chceme ve finální podobě úpravou získat, je příkaz k rozdělení buňky - provádíme ho tlačítkem Rozdělit buňky - po jeho rozkliknutí se zobrazí příslušné dialogové okna.
  1. Převod textu na tabulku
Dříve, než převedeme text na tabulku, musíme si zvolit znak, podle kterého se bude text rozdělovat do jednotlivých sloupců. Nejčastěji používanými znaky jsou tabulátory, konce odstavců nebo středníky.
Vlastní převod provedeme tak, že
  • označíme řádky textu, ze kterého chceme vytvořit tabulku;
  • na kartě ve skupině aktivujeme tlačítko Tabulka a z nabídky vybereme volbu pro převedení textu na tabulku Převést text na tabulku;
  • v otevřeném dialogovém okně Převést text na tabulku zvolíme v části Oddělovače textu znak, který bude dělícím elementem pro jednotlivé sloupce;
  • vlastní převod potvrdíme tlačítkem OK.
  1. Převod tabulky na text
Obrácený převod tabulky na text provedeme vybráním tabulky a aktivací tlačítka Převést tabulku na text . Současně musíme vybrat jednu z možností v části Oddělovače textu a určit znak, kterým budou spojeny položky v jednotlivých buňkách řádku. Máme možnost volby z
  • Konce odstavců (klávesa ENTER);
  • Tabulátory;
  • Středníky;
  • Jiné - libovolné znaky.
Převod opět potvrdíme příkazem OK.
  1. Ohraničení a výplň buňky v tabulce
Vybereme-li po kliknutí na tabulku titulek s kartou , dostáváme se k nástrojům pro úpravu vzhledu tabulky. Pro nastavení ohraničení vybraných buněk je nezbytné nejdříve zvolit formát ohraničení (styl čáry, tloušťku a barvu čáry) a nakonec druh ohraničení - místo, kterému se má nastavený formát přiřadit (například dolní okraj bunky).
Na tomto místě je třeba si uvědomit, jakou mocnou zbraní ve formátování dokumentu je tabulka. Máme-li možnost vytvořit si buňky libovolné šířky a výšky, které se chovají jako samostatné objekty, uvnitř kterých je možné nezávisle formátovat text, můžeme tuto skutečnost využít při formátování stránek, které mají složitější strukturu. Jako modelový příklad se nabízí titulní list maturitní (nebo bakalářské, magisterské práce) - jako podpůrný prostředek si vytvoříme tabulku s buňkami potřebných rozměrů, v nich dosadíme písmo požadovaného formátu, odstraníme ohraničení a máme k dispozici šablonu titulní strany. Pokud si zobrazíme mřížku, vidíme jednotlivé buňky - objekty formátování, pokud ji ukryjeme, máme k dispozici tiskovou podobu textu.
Použití tabulky lze doporučit i tam, kde bychom jinak používali členění textu do sloupců pomocí tabulátorů - skrytá tabulka je mnohem bezpečnější a elegantnější řešení - text v buňkách drží dobře pohromadě a ani při kopírování nemá tendenci se "rozletět".
Podobně jako při práci s textem, tak i u tabulek můžeme volit změnu vzhledu buňky, její výplně a využít předdefinovaných stylů tabulek.
Při práci s textovým procesorem a využití tabulek v něm je třeba si uvědomit, že textový procesor slouží především ke zpracování textu a v případě použítí tabulek především k zachycení "textové" podoby tabulky - tabulky ve Wordu nemají tedy zastoupit tabulkový kalkulátor typu MS Excel, který nabízí při zpracování tabulek, grafů a diagramů mnohem více možností a funkcí.
  1. Zarovnání tabulky v textu
Tabulka se chová v textu jako samostatné řádky textu - na rozdíl od vložených objektů (např. obrázek) nemůže být od textu oddělena pomocí obtékání. Podobně jako text samostatného odstavce ale může být zarovnána vlevo,na střed nebo vpravo:
  • nejdříve tabulku celou označíme pomocí úchytu , který se zobrazí po umístění kurzoru myši na tabulku;
  • celou označenou tabulku vodorovně zarovnáme pomocí tlačítek Zarovnat text vlevo, Zarovnat na střed, Zarovnat text vpravo a Zarovnat do bloku na kartě ve skupině .
Pozor - pokud není označena celá tabulka, ale pouze její část (např. buňka), zarovnává se pomocí uvedených tlačítek pouze text označené části!         

Kapitola 4: Vkládání objektů

Do vytvořeného textu je možné vkládat různé objekty, např. soubory vytvořené v jiném programu. Modelovým příkladem pro tento případ je vložení tabulky vytvořené v programu MS Excel. Jak bylo řečeno výše, v textovém procesoru lze vytvářet tabulky, v nichž je možné formátovat text. Ty lze využít pro různé seznamy, přehledy apod., které mají převahu textových údajů a je třeba je formátovat "pro oko". Slouží-li tabulka především k matematickým operacím využívajícím různé matematické operátory, vzorce, odkazy, je lepší tabulku zpracovat v tabulkovém procesoru MS Excel a vložit ji do dokumentu jako objekt. Při aktivaci kliknutím myší na tuto tabulku se přepne prostředí obou programů a tabulka se chová stejně jako v Excelu. Výhobou tohoto propojení je skutečnost, že např. zůstanou zachovány vzorce a pokud změníme proměnné, výsledek se automaticky přepočítá podle nového zadání.
Tabulku vytvořenou v MS Excel vložíme do souboru následujícím způsobem:
  • na kartě Vložení ve skupině nástrojů Text vyberem nástroj Objekt;
  • v dialogovém okně Objekt vyberem buď z nabídky Vytvořit nový příslušný typ objektu (v našem případě List aplikace Microsoft Office Excel, List aplikace Micrsoft Excel 97-2003 nebo List aplikace Microsoft Excel s podporou maker) - na místo kurzoru se vloží tabulka, s níž můžeme pracovat stejně jako v Excelu;
  • nebo zvolíme nabídku Vytvořit ze souboru - v tomto případě najdeme cestu k hotovému souboru, který potom na místo kurzoru do dokumentu vložíme. Protože MS Excel nabízí lepší komfort práce s tabulkou, upřednostníme pravděpodobně tuto variantu. Zatrhávací políčka nabízejí ještě možnost Propojit se souborem (tj. kdykoli změníme data v původním souboru, změní se i v souboru vloženém do dokumentu). Možnost Zobrazit jako ikonu vloží do textu zástupnou ikonu MS Excel a po kliknutí otevře tabulku v tomto programu - tato varianta není vhodná pro použití při zpracování maturitní práce.

Kapitola 5: Odkazy a obsah

  1. Hypertextový odkaz
Hypertextový odkaz je text, který bývá zvýrazněn nejčastěji modrým podtržením. Jeho specifickou vlastností je to, že odkazuje přímo na
  • pojmenované místo v dokumentu,
  • webovou stránku,
  • e-mailovou adresu,
  • jiný soubor apod.
Hypertextový odkaz se skládá ze zobrazeného textu a z adresy, na niž odkazuje. Pokud umístíme nad hypertextový odkaz kurzor, změní se jeo podoba takto - . Kliknutím na odkaz se stisknutou klávesou CTRL automaticky přejdeme na odkazované místo.
    1. internetové stránky - web
  • pokud napíšeme text ve tvaru odkazu na web (např. www.spssol.cz), text se, pokud máme nastavenou příslušnou funkci, automaticky převede na hypertextový odkaz poté, co za něj vložíme mezerník nebo konec odstavce (klávesa MEZERNÍK nebo ENTER);
  • obrázku nebo libovolnému textu přiřadíme hypertextový odkaz pravým tlačítkem myši a výběrem položky Hypertextový odkazz místní nabídky nebo stisknutím kombinace kláves CTRL+K;
  • v seznamu Odkaz na vybereme položku Existující soubor nebo web. stránka;
  • v textovém poli Adresa zadáme vlastní internetovou adresu (automaticky se na jejím začátku doplní http://);
  • potvrdíme vložení odkazu stiskem tlačítka OK;
  • vyzkoušíme funkčnost odkazu - po kliknutí s klávesou CTRL se v případě úspěšného přiřazení hypertextu otevře internetový prohlížeč a zobrazí požadovanou stránku.
Pokud se zadaný text začínající www. automaticky nepřevádí na hypertextový odkaz, je třeba zapnout automatické nahrazování internetových adres hypertextovými adresami. Klikneme na tlačítko Office a dále na tlačítko pro zobrazení Možnosti aplikace Word. Vlevé části zvolíme položku Kontrola pravopisu a mluvnice a dále tlačítko Možnosti automatických oprav. Ve zobrazeném dialogovém okně Autom. opravy na záložce Automatické opravy formátu při psaní v části Nahrazovat při psaní zaškrtneme políčko Internetové cesty a síťové cesty hypertextovými odkazy. Tato možnost však již bývá většinou aktivována.
Změnu odkazu provedeme pravým tlačítkem myši na hypertext a z místní nabídky vybereme možnost Upravit hypertextový odkaz. Prostřednictvím dialogového okna příslušný odkaz upravíme.
Odstranění hypertextového odkazu provedeme podobným způsobem - pravým tlačítkem myši nad hypertextem a volbou položky Odebrat hypertextový odkaz. Původní hypertextový odkaz se změní na obyčejný text.
    1. e-mail
  • po zadání textu ve tvaru e-mailové adresy (např. spssol@spssol.cz) se text podobně jako v předcházejícím případě převede na hypertextový odkaz po vložení mezery nebo konce odstavce
  • pro e-mail platí tatáž pravidla, jako pro hypertextový odkaz na internetovou stránku
  • v seznamu Odkaz na vybereme položku E-mailová adresa
  • v poli Zobrazený text je text, pod nímž je požadovaný odkaz
  • v poli E-mailová adresa se automaticky doplňuje slovo mailto:
  • prostřednictvím pole Předmět je také možné nadefiova text elektronické zprávy
  • vložení odkazu potvrdíme tlačítkem OK
Připomenutí - znak @ (zavináč) vložíme klávesovou zkratkou PRAVÝ ALT+V.
  1. Poznámky pod čarou a vysvětlivky
Poznámka pod čarou přiřadí k určité pozici v textu poznámku, kterou umístí na konec stránky. Vysvětlivkaje poznámka, která se přiřadí k určitému místu v textu na konec dokumentu. Poznámky a vysvětlivky jsou očíslovány pořadovým číslem, které současně umožňuje rychlý přechod kliknutím myši z místa v textu na poznámku nebo vysvětlivku a opačně.
Poznámku pod čarou vložíme takto:
  • umístíme kurzor do textu na pozici, kam chceme vložit pořadové číslo poznámky (zobrazí se jako horní index);
  • pro vložení poznámky vybereme na kartě skupinu a klikneme na tlačítko Vložit poznámku pod čarou;
  • poznámka pod čarou s pořadovými čísly (1, 2, 3, ...) se vloží pod čáru na konec stránky.
Poznámku odstraníme přechodem na číselný odkaz do textu a jeho smazáním (klávesou DELETE nebo BACKSPACE).
Vysvětlivku vložíme podobně ze stejné karty a skupiny tlačítkem . Vysvětlivky se označují pořadovým znakem i, ii, iii, ... a vkládají se na konec dokumentu. Odstranění vysvětlivky je stejné jako u poznámky pod čarou.
  1. Titulky
Titulky jsou nápisy, které slouží k pojmenování a automatickému číslování objektů v dokumentu (např. tabulek, obrázků, grafů ...).
  • označíme objekt, kterému chceme přiřadit titulek;
  • na kartě ve skupině zvolíme tlačítko Vložit titulek a kliknutím otevřeme zobrazení dialogu Titulek;
  •  z rozbalovacího seznamu Titulekvybereme konkrétní text titulku (kromě předdefinovaných standardních variant tabulka, obrázek, ... můžeme vytvářet i vlastní popisky pomocí tlačítka Nový titulek);
  • pomocí tlačítka Číslování přiřadíme číslování;
  • v rozbalovacím seznamu Umístění vybereme, zda se má titulek umístit nad nebo pod objekt.
Titulek odstraníme jeho vymazáním v textu. Titulky se automaticky číslují v pořadí, ve kterém se nacházejí v dokumentu.
  1. Seznam titulků
K nadefinování a vytvoření seznamu zvoleného typu titulků slouží dialogové okno Seznam obrázků. 
  • kliknutím umístíme kurzor na pozici, kam budeme vkládat seznam titulků;
  • na kartě ve skupině klikneme na tlačítko a zvolíme dialogové okno Seznam obrázků;
  • z rozbalovacího seznamu Popisek titulkuvybereme typ titulků, jejichž seznam chceme vytvořit (vytvořit lze seznam obrázků, rovnic nebo tabulek);
  • zaškrtávací pole Včetně popisku a čísla přidá k popisku jeho text a pořadové číslo;
  • můžeme vybírat z připravených formátů v seznamu Formáty;
  • v sekci Náhled můžeme seznamu přiřadit
    • zobrazení čísel stránek
    • zarovnání čísel stránek k pravému okraji dokumentu
    • použití vodících znaků
Seznam titulků se automaticky neaktualizuje. V případě změn v dokumentu je třeba
  • pravým tlačítkem kliknout na seznam, který chceme aktualizovat a vybrat z místní nabídky položku Aktualizovat pole;
  • z nabídky této položky vybrat, co se bude aktualizovat (pouze čísla stránek nebo celá tabulka).
  1. Obsah
Obsah dokumentu se vytváří automaticky na základě použitých stylů odstavce.
  • pro vytvoření obsahu platí vpodstatě totéž co pro seznamy titulků - volíme však na stejné katě a ve stejné skupině tlačítko Obsah a volbou položky Vložit obsah zobrazíme dialogové okno Obsah.
  • Formáty a Náhled fungují obdobným způsobem jako v případě seznamů titulků;
  • pod tlačítkem Možnosti po zobrazení dialogového okna Možnosti obsahu vybíráme přiřazení stylů odstavce jednotlivým úrovním položek obsahu (nejčastěji jdeme maximálně na 3. úroveň, volíme tedy Nadpis 1, Nadpis 2 a Nadpis 3);
  • styly, které nemají v textovém poli Úroveň obsahu zadanou žádnou hodnotu, nebudou v obsahu vygenerovány.
Aktualizace obsahu se provádí obdobně jako aktualizace seznamu titulků přes pravé tlačítko myši a volbu Aktualizovat pole.              

Kapitola 6: Obrázky v textu

  1. Vložení obrázku ze souboru
  • předem připravený obrázek ze souboru se vkládá na kartě ve skupině kliknutím na tlačítko Obrázek ;
  • po výběru obrázku ze zdrojové složky potvrdíme tlačítkem Vložit
Obrázek se vloží na pozici kurzoru a chová se podobně jako znak.
  1. Změna velikosti
Kliknutím na obrázek se obrázek označí - je zvýrazněn úchyty - kolečky a čtverečky pro úpravu velikosti a jedním zeleným kolečkem pro rotaci . Přesuneme-li nad některý z těchto znaků kurzor, změní kurzor podobu na dvojsměrnou šipku , která udává směr, v němž je možné upraovat velikost obrázku. Při stisknutém levém tlačítku myši je možné pohybem ve směru těchto šipek měnit velikost obrázku.
Použijeme-li některý z rohových úchytů , zůstanou zachovány proporce obrázku (poměr výšky a šířky). Úchyty uprostřed některé hrany mění proporce a obrázek deformují!
Obrázek můžeme v textu přesouvat při zobrazeném kurzoru za současně stiskuntého levého tlačítka myši.
Obrázek odstraníme běžným způsobem klávesou DELETE.
Podaří-li se nám obrázek nějakým nechtěným způsobem deformovat a nepomůže-li osvědčený příkaz Zpět, můžeme obnovit veškerá původní nastavení obrázku:
  • vybereme obrázek a klikneme na titulek s kartou ;
  • ve skupině klikneme na tlačítko .
  1. Obtékání obrázku textem
Po aktivaci obrázku můžeme v titulku na kartě  ve skupině nastavit po stisknutí rozbalovacího tlačítka způsob obtékání obrázku textem. Ve standardním nastavení je obrázek obtékán Rovnoběžně s textem a chová se jako libovolný znak v textu se všemi vlastnostmi znaku (zarovnání, vlastnosti odstavce, stylu apod.).
Zvolíme-li některou z dalších možností
  • Obdélník - text obtéká obdélníkové ohraničení obrázku;
  • Těsné - text obtéká skutečné okraje obrázku;
  • Za textem - obrázek je jakoby překryt textem, je "pod textem" a není obtékán;
  • Před textem - obrázek je překrývá text, je "nad textem" a není obtékán,
chová se obrázek nikoli jako znak, ale jako vložený objekt a jako s objektem s ním musíme pracovat.
  1. Nastavení obrázku
V titulku na kartě ve skupině můžeme pracovat s dalšími vlastnostmi obrázku. Je možné upravit jas a kontrast, upravit barevnost obrázku, nastavit kompresi pro zmenšení datové velikosti, vyměnit obrázek ze souboru za jiný apod. Důležitým nástrojem je možnost návratu obrázku na výchozí hodnotu, k původnímu tvaru.
Při psaní maturitní práce zřejmě všechny tyto nástroje a možnosti úprav nevyužijeme. Velmi dobře použitelným nástrojem je však možnost oříznutí obrázku, který je v kombinaci s možností tisknutím obrazovky - Print Screen (PrtSc) neocenitelným pomocníkem.
Velmi často se nám stává, že potřebujeme v práci umístit nějaký grafický objekt, který máme v té či oné podobě zobrazen na monitoru počítače (část výkresu, vytvořeného v jiné aplikaci, část textu, ukázka rukopisu, apod.). K sejmutí obrazovky a vložení do aplikace MS Word 2007 můžeme použít nástroj, který sejmeme obrazovku a vložíme ji do textu:
  • zvětšíme vybraný objekt tak, aby se na monitoru zobrazil celý a aby současně měl co největší velikost;
  • stikneme tlačítko Print Screen (PrtSc) - tím jsme obraz monitoru sejmuli a vložili do schránky;
  • klávesovou zkratkou CTRL+V nebo některým z dalších způsobů vložíme obrázek na místo kurzoru do textu;
  • ořízneme obrázek tak, aby z něj zůstal jen námi zamýšlený objekt.
Oříznutí obrázku se provede po aktivaci obrázku v titulku na kartě ve skupině tlačítkem Oříznout . Po stisknutí tlačítka se změní kurzor myši do podoby a na obvodu obrázku se objeví úchyty pro ořez. Uchopíme se stiskutým levým tlačítkem myši příslušný úchyt a tažením ořízneme podle potřeby aktivní stranu obrázku. Podobně postupujeme tak dlouho, až obrázek získá požadovaný tvar.
Funkci vypneme opětovným stisknutím tlačítka Oříznout nebo klávesou ESC.       

Kapitola 7: Kontrolní otázky

  1. Jakým způsobem upravujeme vzhled stránky?
  2. Jak formátujeme tabulku?
  3. Jaké objekty můžeme vložit do textu?
  4. Které odkazy využíváme při psaní maturitní práce?
  5. Jak generujeme obsah?
  6. Co tvoří jednotlivé položky obsahu?

Kapitola 8: Cvičení

  1. Vytvořte prázdný dokument a nadefinujte stránku A 4 naležato.
  2. Vytvořte tabulku, která bude mít alespoň 10 řádků a 10 sloupců.
  3. Do prvního sloupce napište abecední seznam svých spolužáků.
  4. Do prvního řádku napište v jednotlivých sloupcích zkratkovitě názvy vyučovaných předmětů.
  5. Z této tabulky vytvořte klasifikační arch a naformátujte tak, aby vyplnil celou stránku na šířku.
  6. Další stránku dokumentu otočte na výšku.
  7. Vložte do ní libovolný obrázek z webu nebo galerie obrázků.
  8. Pod obrázek uveďte název obrázku a vytvořtě hypertextový odkaz, který bude směřován ke zdroji tohoto obrázku.

Kapitola 9: Autotest

  1. Orientaci stránky nelze změnit




     
  2. K textovým nástrojům nepatří



     
  3. Hypertextový odkaz neodkazuje




     
  4. Funkce Print Screen umožňuje




     

Lekce 13: Šablona maturitní práce I.

Šablona maturitní práce je prázdný dokument, ve kterém nadefinujeme předem všechny náležitosti, které má písemná práce (nejen maturitní, ale i bakalářská, diplomová, disertační) mít. Do tohoto dokumentu s předdefinovanými styly potom vpisujeme nebo vkládáme neformátovaný text a aplikací jednotlivých stylů jej naformátujeme tak, že výsledkem bude po formální stránce profesionální práce splňující všechna kritéria kladená na odbornou publikaci.První část tématu bude věnována problematice formálních náležitostí titulního listu, prohlášení a poděkování.

Kapitola 1: Titulní list - skrytá tabulka

Titulní list maturitní práce má zcela specifické formátování, proto je mu třeba věnovat náležitou pozornost. MS Word 2007 umožňuje vložení titulního listu z řady svých předdefinovaných šablon. Protože žádný z titulních listů neodpovídá našim potřebám, nadefinujeme si vlastní titulní list, který uložíme jako vzor a budeme ho mít k dispozici i k možnému budoucímu využití.
V celé šabloně budeme pracovat s normostranami, proto si jako první krok nastavíme velikost okrajů stránky. Na kartě Rozložení stránky zvolíme v nástroji Okraje možnost Vlastní a nastavíme
  • horní a dolní okraj na velikost 20 mm
  • levý okraj na 30 mm a pravý okraj na 25 mm (upřednostňovaná varianta) nebo
  • levý okraj na 35 mm a pravý okraj na 20, v případě, že budeme potřebovat větší okraj na vazbu; okraj je možné v průběhu práce kdykoli v tomto duchu upravit (levý zvětšit a pravý zmenšit o stejný rozměr, a opačně) bez toho, aby to mělo vliv na formátování.
Protože potřebujeme na titulním listu použít velikosti písma a formát, který už se v dalším textu v této podobě neobjeví, je výhodné vytvořit si na titulní straně „skrytou tabulku“, do níž budeme jednotlivé řádky textu vpisovat.
Do titulního listu vložíme standardním způsobem tabulku, která bude mít
  • osm řádků a jeden sloupec.
Klikneme pravým tlačítkem myši do první buňky tabulky (nebo přejdeme na kartě Nástroje tabulky na uskupení nástrojů Rozložení) a vybereme možnost Vlastnosti tabulky. V záložce Řádek zatrhneme u možnosti velikost zatrhávací pole Zadat výšku a znemožníme obdobným způsobem odtržením pole Pokračování řádku na další stránce. Do prvního řádku zadáme výšku 2 cm. Šipkou Další řádek se posuneme o řádek dále (v levém horním rohu okna se objevuje číslo řádku) a postup opakujeme s tím, že do druhého řádku vložíme výšku 7 cm, do třetího 2 cm, do čtvrtého 3 cm, do pátého a šestého 1,5 cm, do sedmého 7 cm a do posledního osmého řádku 1 cm.
Potom vybereme celou tabulku (Nástroje tabulky – Rozložení – Vybrat tabulku), opět zvolíme v tabulce pravým tlačítkem Vlastnosti tabulky a v záložce Buňka zarovnáme vodorovně Na střed.
Poslední úprava tabulky bude ta, že v pátém a šestém řádku v Nástroje tabulky – Rozložení vybereme nástroj Rozdělit buňky a řádky rozdělíme na dva sloupce. Poté označíme oba levé sloupce, pravým tlačítkem vybereme Vlastnosti tabulky a v záložce Buňka zvolíme známým způsobem Upřednostňovaná šířka = 5 cm.          
Jen pro úplnost připomeneme, že u ohraničení buněk zvolíme pro celou tabulku možnost bez ohraničení. Abychom alespoň orientačně věděli, jaký rozsah mají jednotlivé buňky, necháme aktivní možnost Zobrazit mřížku na kartě Rozložení.    

Kapitola 2: Náležitosti titulního listu

  1. Název školy
Do prvního řádku tabulky vepíšeme název školy ve tvaru Střední průmyslová škola strojnická, Olomouc, tř. 17. listopadu 49 (za čárkou za slovem Olomouc vložíme Enter), název zarovnáme na střed a vybereme pro celý název písmo Times New Roman o velikosti 12 bodů. V nástroji označeném písmeny Aa zvolíme možnost VŠECHNA VELKÁ.
  1. Název maturitní práce
Do třetího řádku vepíšeme název maturitní práce. Text zarovnáme na střed, vybereme písmo Times New Roman o velikosti 20 bodů, zvolíme písmena VŠECHNA VELKÁ.
Ve čtvrtém řádku bude na středu umístěn nápis MATURITNÍ PRÁCE – opět písmo Times New Roman, velikost 12 bodů, všechna velká, zarovnání na střed.
Další dva řádky s rozdělením na dva sloupce budou obsahovat v levém sloupci
  • „Jméno a příjmení, třída:“
  • „Vedoucí maturitní práce:“,
přičemž do pravého sloupce se budou vypisovat uvedené údaje.
V osmém posledním řádku zarovnáme na střed místo a rok odevzdání práce k obhajobě – Times New Roman 12, zarovnání na střed.
Průběžně samozřejmě výsledky své práce ukládáme pod nějakým pracovním názvem.
Poslední fází přípravy vzoru titulního listu je odstranění ohraničení buněk tabulky – na kartě Nástroje tabulky – Rozložení zvolíme ve skupině TabulkaVybrat celou tabulku a pravým tlačítkem myši (nebo na kartě Návrh) vybereme Ohraničení a stínování – Ohraničení – Žádné. Tím odstraníme tisknutelné „rámečky“ jednotlivých buněk.
Nyní necháme tabulku celou označenou a přepneme na kartu Vložení. Ve skupině nástrojů vybereme skupinu Stránky a v ní nástroj Titulní strana. Po rozbalení nabídky se zobrazí předdefinované stránky a zcela vespodu nabídku Uložit výběr do galerie titulních stran. Dialogové okno nabídne uložení stránky mezi vzory titulních stran – musíme jen stránku pojmenovat a máme ji vždy k dispozici jako předdefinovaný vzor titulní stránky maturitní práce.
Poznámka:
Pozor! – Titulní list se vždy vloží na začátek dokumentu, ne na místo, ve kterém je umístěn kurzor!!!
Vzorový titulní list je třeba vložit na stránku s výše uvedenými okraji – pokud by byly okraje větší, tabulka „přeteče“ na další stránku.     

Kapitola 3: Prohlášení - skrytá tabulka

Podobně jako u titulního listu budeme postupovat v případě prohlášení. Skrytá tabulka bude mít tentokrát tři řádky, z nichž první bude mít výšku 23 cm, druhý a třetí výšku 0,7 cm. Druhý řádek rozdělíme na tři sloupce, ve druhém a třetím sloupci nastavíme šířu 6,9 cm. Třetí řádek bude mít dva sloupce, z nichž druhý bude opět 6,9 cm široký.
Do první buňky vložíme příslušný text poděkování:
Prohlašuji, že jsem maturitní práci vypracoval samostatně a použil jen uvedené prameny a literaturu.
Text zarovnáme vlevo dolů.
V následujícím řádku bude v levém sloupci nápis Datum: zarovnaný vlevo na střed. Druhý sloupec třetího řádku bude obsahovat popisek Podpis zarovnaný na střed buňky. Tato buňka, abychom vytvořili linku pro ručně psaný podpis, bude ohraničena shora.
Na této stránce použijeme běžné písmo normálního textu.   

Kapitola 4: Poděkování - skrytá tabulka

Podobný postup zvolíme i pro specifický formát stránky u poděkování - opět vytvoříme skrytou tabulku s jedním sloupcem a jedním řádkem s výškou 24,5 cm bez ohraničení.
Text poděkování bude zapsán opět formátem základního textu a bude v buňce zarovnán v bloku dole.   

Kapitola 5: Kontrolní otázky

  1. Které náležitosti má titulní list maturitní práce?
  2. Který je nejvhodnější způsob formátování titulního listu?
  3. Jak formátujeme prohlášení a poděkování v maturitní práci?
  4. Proč je výhodnější použít skrytou tabulku oproti běžnému formátování textu?

Kapitola 6: Cvičení

  1. Vytvořte podle probraných pravidel formou skryté tabulky titulní list maturitní práce.
  2. Pojmenujte titulní list a uložte jej mezi vzory titulních stránek v MS Word 2007.
  3. Vytvořte formou skryté tabulky vzor prohlášení.
  4. Pokuste se tentýž vzor prohlášení naformátovat běžným způsobem formátem odstavce bez použití skryté tabulky.

Lekce 14: Šablona maturitní práce II.

Další část tvorby šablony maturitní práce se soustředí na styly nadpisů, základní text a seznamy.

Kapitola 1: Styly číslovaných nadpisů

  1. Styl nadpisu na první úrovni (Nadpis 1) jsme nadefinovali následujcím způsobem:
  • písmo - Arial, velikost 16 bodů, tučné;
  • odsazení - žádné;
  • tok textu - vložit konec stránky před (důležitý údaj, díky této volbě bude vždy nadpis první úrovně začínat na nové stránce);
  • číslování - víceúrovňové, úroveň 1, styl číslování 1, 2, 3, ..., začít od 1;
  • zarovnání - vlevo, zarovnat na 0 cm, tabulátor za 1 cm;
  • následující styl - normální (pokud by za nadpisem první úrovně vždy následoval nadpis druhé úrovně, je možné toto nadefinovat již u stylu; protože však nadpisů v celém textu nebude příliš mnoho, není potřebné se tímto zabývat).
  1. Styl nadpisu na druhé úrovni (Nadpis 2) bude mít tyto vlastnosti:
  • písmo - Arial , velikost 14 bodů, tučné;
  • odsazení žádné;
  • mezera před odstavcem 12 bodů;
  • číslování - víceúrovňové, totéž jako v předchozím případě, druhá úroveň, začít od 1;
  • zarovnání vlevo, zarovnat na 1 cm, tabulátor za 2 cm.
Styl nadpisu na třetí úrovni (Nadpis 3) má:
  • písmo - Arial, velikost 12 bodů, tučné;
  • odsazení- žádné;
  • číslování - víceúrovňové, totéž jako v předcházejících případech, třetí úroveň, začít od 1;
  • zarovnání - vlevo zarovnat na 2 cm, tabulátor za 3 cm.
Pokročilejší uživatelé mohou jednotlivým stylům přiřadit klávesovou zkratku a pokud budou formátovat neformátovaný text, můžou se jen pohybovat po textu a klávesovými zkratkami přiřazovat příslušné styly. Z nadpisů tří úrovní se automaticky generuje obsah.    

Kapitola 2: Styl nečíslovaných nadpisů

V maturitní práci budeme pro nadpisy potřebovat ještě nečíslovaný nadpis, který bude na první úrovni - bude mít stejné vlastnosti jako nadpis první úrovně, s tím rozdílem, že nebude mít číslování. Tento styl můžeme pojmenovat jako Nečíslovaný nadpis.
Stylem nečíslovaný nadpis můžeme potom označovat všechny nadpisy první úrovně, které nejsou číslovány (např. Obsah, Přílohy, apod.).
Malá komplikace nastane při generování obsahu, který nám nečíslované nadpisy nezahrne do automaticky vygenerovaného výčtu. Tuto komplikaci odstraníme tak, že vybereme kurzorem příslušný nadpis, přejdeme na kartu Odkazy a ve slupině nástrojů Obsah vybereme nástroj Přidat text. V nabídce zvolíme, na kterou úroveň chceme vybraný text v nadpisu přiřadit (v našem případě tedy Úroveň 1). Poté aktualizujeme s využitím pravého tlačítka myši a příslušného příkazu celou tabulku obsahu - do textu se promítne i námi vybraný nečíslovaný nadpis.
      

Kapitola 3: Základní text

Pro formátování základního textu zvolíme patkové písmo (nejlépe Times New Roman) o velikosti 12 bodů s řádkováním 1,5. Odsazení jednotlivých odstavců od levého okraje neodsazujeme "odklepáním" pomocí Mezerníku, ale odsadíme ve formátu stylu. Standardně se odsazuje první řádek odstavce na 1,25 cm. Základní text zarovnáváme do bloku.
Poznámky pod čarou mají o dva body menší písmo (tedy Times New Roman 10) a hustější řádkování 1. První řádek poznámky pod čarou již není odsazen, jak tomu bylo u základního textu.  

Kapitola 4: Seznamy

Seznamy se v textovém procesoru zpracovávají automaticky z příslušných odkazů. Většina seznamů se umísťuje za vlastním textem práce vzadu (výjimku tvoří obsah, který vkládáme před textem. U seznamů dodržujeme jednotný styl a ve většině případů použijeme některou z možností, které nám nabídne MS Word. V maturitní práci použijeme zcela jistě seznam pramenů a literatury, dále např. seznam tabulek, grafů, obrázků, ale můžeme například uvést i seznam použitých zkratek nebo seznam jednotek, kterých jsme využili v měření.
U rozsáhlejších prací (to se ve většině případů nebude maturitní práce zřejmě týkat) můžeme vkládat na konec práce třeba věcný nebo jmenný rejstřík nebo oba tyto zmíněné rejstříky nakombinovat a využít křížové odkazy.
Celý aparát práce by měl dodržovat jednotný styl, který vychází z vizuálního charakteru celého textu - na jiném místě již bylo řečeno, že střídmost a uměřenost v používání jednotlivých textových prvků je v případě vědecké publikace (a maturitní práce je jakýmsi přípravným předstupněm potencionálního budoucího vědeckého díla) jedním ze základních atributů hodnotného vědeckého díla.   

Kapitola 5: Kontrolní otázky

  1. Jakým způsobem je možné nadefinovat styl nadpisu první úrovně tak, aby začínal vždy na nové stránce?
  2. Jaká jsou pravidla pro víceúrovňové číslování nadpisů?
  3. Kolik úrovní nadpisů maximálně v maturitní práci použijeme?
  4. Je možné vygenerovat v obsahu nečíslovaný nadpis první úrovně, pokud jsou ostatní nadpisy téže úrovně číslované?
  5. Jakou velikost písma a řádkování má základní text?
  6. Jakou velikost písma a řádkování mají poznámky pod čarou?

Kapitola 6: Cvičení

  1. Nadefinujte v prázdném dokumentu styly nedpisů první a druhé úrovně, základní text a vložte do tohoto souboru připravený titulní list a poděkování.
  2. Soubor pojmenujte a uložte jako šablonu MS Word.
  3. Pomocí stylů naformátujte alespoň třístránkový text.
  4. Vygenerujte obsah tohoto textu.

Lekce 15: Literatura

  1. ČSN 01 6910. Úprava písemností psaných strojem nebo zpracovaných textovými editory. Praha: Český normalizační institut, 1997. 36 s.
  2. ČSN ISO 690. Dokumentace: bibliografické citace : obsah, forma a struktura. Praha: Český normalizační institut, 1996. 32 s.
  3. ČSN ISO 690-2. Informace a dokumentace - bibliografické citace : část 2 : elektronické dokumenty nebo jejich části. Praha: Český normalizační institut, 2000. 24 s.
  4. BOLDIŠ, P. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2: Část 1 - Citace: metodika a obecná pravidla.[online] c 1999-2004, poslední aktualizace 11. 11. 2004. [cit. 2009-15-05] URL: . .
  5. BOLDIŠ, P. Bibliografické citace dokumentů podle ČSN ISO 690 a ČSN ISO 690-2: Část 2 - Modely a příklady citací u jednotlivých typů dokumentů.[online] c 1999-2004, poslední aktualizace 11. 11. 2004. [cit. 2009-15-05] URL: . .
  6. BRATKOVÁ, E. Metody citování literatury a strukturování bibliografických záznamů podle mezinárodních norem ISO 690 a ISO 690-2: Metodický materiál pro autory vysokoškolských kvalifikačních prací.[online]. 2006-04-13 [cit. 2007-16-07] URL: .
  7. BRATKOVÁ, E. Bibliografické odkazy pro seznamy a citace : oficiální výukové stránky Ústavu informačních studií a knihovnictví FF UK[online] c 1996-2003, poslední aktualizace 20. 4. 2006. [cit. 2007-16-07] URL: .
  8. HOLOUŠOVÁ, D.; KROBOTOVÁ, M.; kol. Diplomové a závěrečné práce. Dotisk 2. vyd. Olomouc: Pedagogická fakulta Univerzity Palackého, 2008.117 s. ISBN 80-244-1237-3.
  9. KULDOVÁ, O. Normalizovaná úprava písemností - komentovaná norma s ukázkami. 1. vyd. Praha : Fortuna, 1999. 80 s. ISBN 80-7168-656-5.
  10. MELTON, B.; MILLER, M.; MURRAY, K. Mistrovství v Microsoft Office Word 2007. 1. vyd. Praha : Computer Press, 2008. 815 s. ISBN 978-0-251-2051-4.
  11. PECINOVSKÝ, J. Word 2007 - Hotová řešení. 1. vyd. Praha : Computer Press, 2009. 232 s. ISBN 978-80-251-2718-6.
  12. PECINOVSKÝ, J.; PECINOVSKÝ, R. Word 2007 pro pokročilé. 1. vyd. Praha : Grada. 2009. 240 s. ISBN 978-80-247-2859-9.
  13. PÍRKOVÁ, K. Word 2007 - Podrobná uživatelská příručka. 1. vyd. Praha : Computer Press. 2007. 367 s. ISBN 978-80-251-1571-8.
  14. TKAČÍKOVÁ, D. Jak zpracovávat bibliografické citace [online]. Ostrava> c1998-2004, aktualizováno 13. 4. 2006 [cit. 2008-12-07] URL: .